Svátek práce 1 máj,jak jinak oslavit než prací. To byla letos tvrdá realita,ale co se dá dělat. Kolega mě ráno vyzvedává,dávám kolo do auta a jedem směr Praha. Kolo mám sebou z důvodu,že si chci sváteční pracovní den odpoledne zpříjemnit aspoň malým závodem v běhu,který se koná ve Struhařově. Jedná se o jeden závod ze série Ladova poháru o kterém mi řekla má parťačka na běh Ivča. Závod se jmenuje běh Krásné vyhlídky a název dostal podle naučné stezky po které se běží. Od Ivči sonduji jaký to je okruh,jaký terén a profil. Po pár minutách dostávám data z garminu a popis. Většinou polní cesty,trochu rovinky,delší seběh a ještě delší výběh tak 3km,nastoupáno 160m a celková délka 7,4km
Tím jak je člověk v práci nějak nemá čas nic řešit a tak si ani ten závod moc nepřipouštím. Je docela dost hodin a na kole bych měl co dělat abych stihl prezentaci a tak nejsem za hrdinu a odvezu se služebákem do Struhařova. Vyndám kolo,batoh z auta a kolega odjíždí domů. Počasí se začalo kazit trochu deště a vítr. Moc oblečení nemám,to je to mé nepozorování počasí,ale ono to vždy nějak dopadne :-) Jdu tedy na prezentaci u rybníka poměrně dost lidí. Potkávám pár známých tváří. Ivča přijíždí dávám k ní batoh do auta a ona mi ukazuje jasné absolutní vítěze manželé Havlíčkovi. Jelikož to je závod rozdělen na ženy,muži a veteráni,veteránky. Už vím kdo v mužské části bude jednička,tak na nějaké taktizování a vymýšlení není prostor. Musí to tam člověk poslat a ono to nějak dopadne.
Pořadatel nás zve ať se jdeme připravit na start. Popřeji Ivče hodně štěstí a lezu pěkně dopředu k Milošovi Smrčkovi,Havlíčkovi a dalším. Soustředím se na výstřel, na hodinkách nastavené zase jen tepy, které lezou nervozitou pěkně nahoru,to je zase stav :-) Je odstartováno Slávista Havlíček to napálil a mizí směr Klokočná tento úsek je po rovině. Já hákuji Smrčku ,vidím jeho strojové tempo a zelený dres na kterém si toho moc nepřečtu.Přijde mi,že můžu běžet rychleji a jdu před něj, ať si pěkně přečte co mám na zádech svého nej dresu vše napsané :-) Mezitím co Miloš čte ,já čelím protivětru a jak mám hubu otevřenou a hltám hektolitry vzduchu abych žil,tak mi vítr udělá v hubě saharu,nejde polykat a já se snažím najít nějaké sliny :-) to už jsem v Klokočné, Miloše už nebaví číst a jde přede mě a s ním jeden mlaďoch,Klokočnou proběhneme, 2km za námi. Cesta se stáčí směr Mnichovice dvojice mi začíná vzdalovat :-( Cesta začíná padat dolů a já pozoruji tu díru co mi naskakuje. Seběhy mi prostě nejdou a já vzpomínám na Kuře jak nám na silvestra v Šáreckém údolí ukazoval jak se běhá z kopců a když jsem po něm běžel já rozmlátil jsem se v zatáčce :-) Budu muset dostat zřejmě další lekce :-) Ze vzpomínek mě dostává další borec co mě bez problému předbíhá z kopce a to na hodinkách píplo km za 3,10 no ty wole za kolik by měl člověk už běhat! Jak se později dozvídám byl to loňský vítěz. I on mi pomalu utíká. Mám díru tak 150m na dvojici Miloš a mlaďásek a 100m na loňského vítěze. V tuto chvíli jsem na 5 místě celkově.Už se raději ani nedívám dozadu abych si nerozbil hubu. Jsem u rozcestníku s názvem Koloděje,jak trefný název já se gumuji a nikdo na mě nečeká :-) Tady se cesta začíná zvedat,pořád si držím své tempo v kopcích se fakt cítím docela dobře,zřejmě to mám od nás z Přehvozdí když jen jdu vynést koš do popelnice už mám nastoupáno :-) a co potom,když vyběhnu u nás do lesů! No a jak se cítím dobře pororuji,že loňskému vítězi to moc nechutná a pomalu se přibližuji. Když jsem u něj nečekám na nic a jdu před něj,to je opět ten pocit co člověku dodá křídla. Po dlouhé době vidím slávistu ten utíká jako zajíc a přestávám ho pozorovat. Mlaďásek s Milošem běží fakt výborně tam se metry ukrajují po centimetrech. Tyhle intervaly mám prostě rád,přichází pozvolna a jsou fakt intenzivní,škoda,že mi to nejde mačkat se takhle letos na kole :-( Stále se běží do kopce pomalu se přibližuji ale žádná sláva to není! To už jsme zpět ve Struhařově a stále to stoupá můj posun ku předu je větší a v dálce vidím stany a cíl. Začínám se mačkat jako citron, příbližuji se k Milošovi a říkám si, opakování je matka moudrosti a dám mu možnost znovu si přečíst co mám na zádech,zřejmě ho to zaujalo víc jak při první možnosti a už zůstal pěkně vzadu :-) V hledáčku mám mlaďáska,ale to se mi už nepovedlo o 3 vteřiny proběhl dříve cílem. Vzhledem jaké setinky rozhodují ve sportu v dnešní době bylo to vlastně o hodně!
Slávista už byl dávno vydýchaný a já šel umřít k velkému kameni :-) O co je závod kratší o to je bolestivější,ale to všichni moc dobře znáte :-)
Jdu zpět k bráně abych viděl jak dobíhají ostatní a zvědav jsem byl na Ivču,ta přeci jenom potřebuje body v teto serii. A už je vidět a dobíhá na třetím místě :-) Pogratulujeme si navzájem a jdu se převléci. Cyklistické kraťasy,zateplený orange dres a tretry boty podiovky udělají jistě dojem :-)
Ale ještě před vyhlášením si jdu pro Plzeň na tu jsem se těšil moc,koukám se kolem sebe a jsem šťastný,pěkné zázemí,fajn lidi, dobrá atmosféra,co víc si člověk v danou chvíli může přát!
Vyhlášení už je jen taková třešnička na dortu,opět stoupám na stupínek,sice ten nejnižší a opět jsem hrdý,že v tom správném obleku!!!
Dostávám krásnou keramickou placku na krk,diplom a šek a do hlavy další krásný zážitek. Nechávám tam vystříkané endorfiny kterych bylo zase požehnaně :-)
Po skončení si jdu dát ještě jednu Plzeň,nasleduje rozloučení,sedám na Cu trubky a ze Struhařova se vydávám přes Bučiny do Jevan a následně domů,bylo mi krásně :-)
PS. Veliké uznání a pokora před panem Milošem Smrčkou,co ve svém věku předvádí za výkony!!!Přeji mu,ať jeho elán a chuť se hýbat trvá co nejdéle a motivuje co nejvíce lidí a ukazuje jim,že věk je jen číslo!
Gratuluji Miloši