Bylo to fajn. Skvělá parta různých lidí, co se vydá přes půl kraje do zapadlého městečka. Na některé Peruce nemam dobré vzpomínky, ale i tak jsem se na dnešek hodně těšil. Krásná předpověď nadšení ještě podpořila a vidět tu spoustu rozesmátých tváří byla nádhera.
Forma zůstala na podzim někde na Kolodějských švizích, takže pěkně s Námořnickou rozvahou číst i ty nejmenší signály těla s přáním objet to ve stavu kdy si to člověk užívá, a ne přežívá. Naštěstí nás bylo hodně a jelo se rozumně, takže jsem si to fakt užil.
Udělalo mi velkou radost, že jsem vás přesvědčil podívat se taky k památnému dubu. Mám k takovým kmetům úctu. Je to jenom strom, ale je to taky živý organismus, který den, co den, po staletí, bojuje v mrazu, horku, o místo na slunci, aby předal ve žaludech své geny dalším generacím, na své cestě k té naší jediné jistotě. Tak jako každý z nás. Měl asi trochu štěstí, ale hlavně to nevzdal a nejspíš bude bojovat i když my už tu dávno nebudeme. Strom hrdina.
Kdybych mohl tak bych jel hned s váma zejtra zase někam, a to je moc hezký pocit. Jako když si člověk dá kostičku čokolády a najednou dostane chuť na víc a víc. Když se jezdí hodně a je forma, tak je těžké upéct ještě něco lepšího, ale teď stačí jenom přivonět, aby se dostavila blaženost. Určitě taky proto že jste tu kostičku dneska moc dobře připravili, z tech nejlepších surovin.