Tahám woježděný hadry z pračky a jdu je pověsit. Rituál, který nesmí dělat nikdo jiný. Mám ho rád. Zase vytekla do odpadu další Peruc. První letos skoro dvoukilo sezóny. Někdo si ho splnil. Já dnes už neměl morál dojíždět těch pár kilometrů. Peruc ve stehnech. Tak jsem se těšil. Jak říká klasik, na tyhle výlety musíte trénovat už od října, aby jste si je užili. Letos luxus počasí a luxus skupina. Co skupina, to byl pořádný balík, v Peruci možná i 25 hlav. Ukočírovat ho, už nebyla sranda. Ale zvládlo se to. I díky legendárním obětavcům. Letos jsme viděli i 1000 let starý dub. To bylo něco, někdy si tak připadám, vždyť do Peruce už jezdíme hezkou řádku let. Ale stále to naplňuje, ta jízda ve skupině má svoje kouzlo. Vidět "mladé-staré" kamarády, to se nikdy nemůže omrzet. Ta břečka z automatu furt chutná, i ten olezlý párek z Mělníka. Užil jsem si to hlavně díky vám, co jste tvořili tu nepřehlédnutelnou překážku silničního provozu :-) Děkuji všem!