Kdo někdy jel v zimním balíku asi bude souhlasit, když se řekne divadelní představení. Stačí na jednom konci zahulákat ,,odjezd" a na druhém to cukne. A mnohdy nepomůže ani semafor s červenou natož proškolený turista.
Počasí přeje (víc než paměť), z poslední vyhledané fotografie je patrný datum 2016, z posledního termínu Peruce zase 2013; ani na jedné fotce není patrná účast v jarním oblečení o kterém jsem cestou do Peruce mluvil. Tedy, počasí přálo víc než kdy jindy a přes ranní mrazík, se dalo mluvit o takřka březnovém počasí.
Teď když zpětně počítám, vychází 26lidí... Díky východnímu větru dochází k turbulencím čímž se vzadu jede rychleji (40km/h) než v předu (28km/h). Párkrát se to protočí i ústně a všichni jsou v Kostelci se strachem co se bude dít, coby dup.
I zbytek dne se nese v historickém duchu (vzpomínkově). Průjezd bránou, foto pod památníkem, ,,potlach" pod starým dubem, i přes malé vstřícné kroky je melancholický kruh uzavřen až k místu tučné delikatesy o dvou koncích; a více koncích opodál.
Díky, Tomas Vitas tuto krajinu uměl.
Ať to jezdí všem!