Letosni situace je jaka je, clovek mini, zivot meni. Zavody na kolech nejdriv nebyly, pak opatrne zacaly, ted se rozjely naplno a kdovi jak to bude za par tydnu. I to je duvod proc jsem letos krome jedne Lopatarny nic neobjel, trochu chybela motivace a jak to neni v hlave, nemuze to byt ani v nohach. Nakonec vsak tymovy duch zvitezil a ja vyrazil do Prerova na o dva mesice posunuty maraton Mamut Tour. Uplne bez ambici, co taky chtit, kdyz sice dlouhych svihu na Sumave mam vice nez dost, ale bez zavodnich intenzit? V tydnu jeste mensi zdravotni komplikace se zuby, ale nakonec mi to neda, chci byt u premiery Karla na hromadnych zavodech.

V patek se Strejdou a VT do Prerova, paradni vecere v hospode s burgerem, ostatni opatrne davaji jen testoviny. Jsem porad nejak podezrele v klidu, jo to je ta vyhoda kdyz od sebe nic necekate. Rano uz se konecne predstartovni stres dostavi, ale porad lepsi nez jindy. Plan zni zkusit chvili uviset Standu Prokese nebo P. Popiolka a kdyz se to nepovede, velmi rad pojedu s Kolikacem, Lukem, Turistou od nas z teamu. Start se jede hned ostre od prvnich km, pro jistotu se ptam Kolikace, jestli je to jen muj dojem tim ze jsem nezavodil letos, ale potvrzuje mi ze i na nej se vcelku jede. Nastesti se to roztrhne jeste pod Tesakem, M. Kubicek si to docvakava, ale ja vim ze by to bylo plytvani sil, zvlast kdyz vsichni vyse jmenovani jsou v ten moment za mnou. Uzivam si tak jizdu v druhem baliku a pod Tesakem celo stejne sjedeme.

Tesak se dole moc nejede, vidim ze P. Popiolek se vyvazi za domestiky az na celo baliku, tak tam nakonec skoro dojedu taky. Ale uz pry bylo x lidi odjetych ze stredni trasy. Az vrchol se zrychli, ale drzim se Pavla na dohled. Dle ocekavani se z kopce dolu taky vali, ani nezaregistruju fandiciho Hotgeorge s manzelkou, pry na me kriceli. Je tu Standa Prokes a kupa lidi ze stredni trasy. A nasleduje klasicky scenar. Domestici Pavla jedou srot po rovine i brdcich, kdo zavaha, ten v tomhle vlaku neni. Staci par metru na konci skupiny, sahnout si do kapsy pro neco a chvili polevit v pozornosti. Kolikac uz tu bohuzel neni, ale je tu porad skvele jedouci Turista s Rybou! Vse uspesne prezijeme az pod Hadovnu, kde jsme opet na chvostu hlavniho baliku. Tady uz si jedeme svoje, je tu jeste i jedna holka ze stredni, to fakt smekam. Vrsek Hadovny se musim mackat aby mi vlacek neujel. Sjezd rozbity, mokro, sterk po vcerejsich bourkach. Rovina pod Grapy se opet jede a uz tu jsou Grapy. Jede se mi dobre, preci jen vsechny ty Pancire, Statecky a dalsi stojky ze Sumavy se ted hodi. Ale vrchol Grapu mam na hrane, trochu odpadam, jde preze me i Standa Prokes. Pavel jede opravdu hodne dobre i do kopce, takze jsem rad ze se na horizontu docvaknu, protoze kdyz pak prezijeme dalsi sjezd po blative ceste plne vody, nasleduje mirnejsi usek do rozdeleni trati.

Tady mijime Karla s defektem, je to pech, ale rikam si ze nas dojede se Standou Prokesem, ktery se v jednom brdku taky zapomnel a to blaznive tempo domestiku uz nedal, nebo ho prestalo bavit. Mne se tady nastesti jede porad dobre. Rozdeleni trati a na dlouhou nas uz najednou jede jen asi sest. Dojizdime Satkeho, ktery mel pry defekt. On nam sice jeste s jednim vzdy v kopci poodjede, protoze Pavel uz preci jen v kopci jede rozumneji, ale roviny a z kopce vzdy zase rychle Satkeho sjedeme. Tady uz zacina byt dost horko a dusno a kdyz vidim jak kluci z Trencina fasuji a liji do sebe jeden bidon za druhym a ja susim ty dva svoje bidony + ubyvajici piticko v zadni kapse dresu, poprosim Pavla jestli by mi taky nedali. Velky dik, ze mi to Pavel dovolil! Jelikoz se na obcerstvovackach vubec nestavelo, hned bych odpadl kdybych tam zastavil. Druhy Tesak, Satke+1 tak minutu dve pred nami. Pod Lazy po silenem tempu na rovine je zase dojizdime. Takze najizdime na Lazy, dokonce je nekde nahore asi Beda Prucha, protoze pak rika, ze videl policejni auto kus pod sebou. Satke+1 zase odjizdi, mne uz pomalu dochazi, ale nastesti i Pavel uz jede do kopce pomaleji. Vylameme nahoru Lazy, Ziza letos s fotakem chybi, nebo jsem si ho nevsiml.

Rozbity sjezd a zbyva cca 50 km do cile. Posledni obcerstvovacka, opet zadne staveni, jeste tedy poprosim o posledni vodu do bidonu. Sily dochazeji, jak valime 40-45kmh, jen v brdcich si odpocinu. Pavlovi pak spadne retez, tak se chvili jede volne, domestik svaci housku, ja komentuji ze to bych ted do sebe uz nedostal, on komentuje ze pohoda turistika. Jsem znacne okoraly, na jidlo ani pomysleni, ted uz jen Bitters zvykacku, kterou si pak nalepim na predstavec a v cili si ji efektne rozpatlam od kratasu, pres rukavice az po sedlo. Posledni dva brdky, verim ze uz to v tomhle TGV expressu vydrzim do cile, ale neni mi prano. Odpadam, pak jeste odpada i Pavel tak se docvaknu, ale druhy vrchol brdku odpadam podruhe a express odjizdi. Mne je na zvraceni, dopiju zbytek vody, v kapse asi tri tycinky, ale bohuzel zadny gel, nic jineho bych ted do sebe nedostal. Do cile 10 km. Najednou po rovine nejedu 40km, ale stezi 30kmh. Nekonecne, ale vlastne jsem rad, protoze kdyz uz jedu prvni letosni zavod, tak at to mam se vsim vsudy, vcetne paradni krize na konci. Kdyz vidim do cile 9 km, jimaji me mrakoty. Radslavice kostky malem shodim na malou placku, 3km pred cilem v Prusinovicich se malem slozim ve zkratce mezi bytovkami. Ale i tak mam sily podekovat poradatelum na krizovatkach! Zoufale se otacim co 500m protoze za sebou tusim Standu, Karla, Kolikace a sakra kdyz uz jsem teda odpadl, chci si tu krizi uzit sam a v cili padnout do travy v bezvedomi. Ale porad nikdo, jeste se otocim na zacatku lesika a vim ze uz to dam. Je tu Prerov, odbocku do cile malem minu, cilem projedu krokem. Je to tam!

V cili pak do toho bezvedomi opravdu malem padnu, par minut jen lezim, neschopen niceho. Az kdyz dojede Standa, trochu se zmatorim, pak vidim i Karla, Rybu a ostatni jak dojizdi v podobnem stavu. Sprcha, jidlo, prvni dojmy s kamarady z tymu. Ono to cloveku vsechno stejne ale dojde az s odstupem. I kdyz v pondeli prijde zase vsedni den a v praci tohle nikoho vzrusovat nebude. Ale tak to ma byt, kazdy zazitek ma nejvetsi hodnotu v ten moment! Mamut Tour se mi nakonec povedl tak, ze z minima jsem vytezil co to slo, navic jsme vyhrali v tymove soutezi. O to jsou dnesni zazitky silnejsi a v zime bude opet na co vzpominat!