Ústí! Sebuzín! Slova, která znějí nad skupinou málem na každém zimním švihu. Vzpomínám na svoje první Ústí. Dvoukilo v zimě. Byla sobota a večer se šlo s klukama z baráku na pivo. Ptali se mě, kde jsem byl na kole? No… jeli jsme do Ústí nad Labem. Co? Kecáš! Nevěřili, mysleli si, že si vymýšlím. A letos do toho jdu znovu. Tradiční bláznivina, bez které by březen nebyl březnem. A těch bláznů je letos zase požehnaně. Těch, co to již někdy zažili, ten pocit přejet most v Ústí a pak si dát Sebuzín na plný ceres. A i těch, co o tom jen četli a snili a teď si to plní.
Před akcí padá web, nevydržel ten nápor připojených uživatelů. Hold musím přes jiné komunikační kanály sdělovat místa srazu. Volá Pavel Trachta z CKKV, jestli by mohli taky jet. No jasně! S Pavlem se známe už přes 15 let, vzpomínám na maratón Vysočina, jak jsme jeli spolu a pak také sváděli líté boje na Doksech. Většina na zimácích si chrochtá za tahouny na skoro jednicích Turistou a Rybou. Je těžké je ukočírovat, aby jeli pro skupinu, a ne pro vzduch za sebou.
Vlčák je plánovaný, ale Pantáta je milým překvapením. Strašně mu to přeji, že se může svézt v tomto vlaku, je to bojovník, který si to znovu vybojoval navzdory zdravotním těžkostem. Slunce žhne a Litoměřice jsou málem na krátký krátký. Ale vjezd do úzkého labského údolí připomene, že zima neskončila. Zástěrky plní svoji funkci a teplota šla rapidně dolů. Lezu drze na špic, tam to necáká. Foto se Střekovem je povinnost. Atmosféra vykvetla, tahle partička si tyhle chvíle umí náležitě užít!
Most a pumpa pod ním, kde nás již vítá Hulis s dalšími dvěma borci. Tak to klaplo, tohle bere za srdce, že nás chce i z té dálky zase vidět a cítit oranžového ducha :-) Pumpa ztrestána a jedeme přípravu na Sebuzín. Sundávám rukavice, kruhák, házím tam málem kašpara a roztočím to na most přes železnici. Chci se proset skupinou excelentních vrchařů bez blatníků a hákovat sobě rovné se zástěrkami. Zip bundy se taky musí rozevřít, tělo se začíná vařit. Hákuji Martina od Ivči, ale díra naskakuje. Za sebou cítím dech, počítám, že to je Luke s Baskem, Ti dva mě ještě nepředjeli. Ale ne, koutkem oka zahlédnu oranžovo, je to brácha! Tak nezklamal, zase si tradičně chceme užít horizont spolu. Luke se ptá, jak je to ještě dlouhé a pak už jen Kapr zahlásí, jsme sami dva. Směřujeme k horizontu a já si začínám uvědomovat, že jedeme o první fleky mezi blatníky!
U křížku se poplácat po zádech, že jsme to zase dali, smeknout před Karlem, který všechny wobložil na MTB! Zapnout se a zabalit do všech vrstev a spadnout do Lito. Hulis +2 se loučí, a já se začínám těšit na mělnický párek v akci. Začínám dobře tuhnout a přestává mi to chutnat. Safra to je nekonečné, já už chci vidět aspoň mělnický zámek! Funí z pravoboku, a já sobecky okupuji levou stranu balíku. Konečně zámek a konečně párek!
Cola teče proudem, hořčice s kečupem se maže kolem pusy, tady je všechno dovolené. Ještě pajda, ještě krutá pajda do vany. Ale pumpa pomohla, jede se mi lépe. Turista s Rybou jsou k neudržení. HonzaB trefuje jámu a spustí vodopád nadávek. Tenhle kabaret se nedá naladit ani na DVBT3. To se musíte ráno zašít do bezva grupy a švihnout si Ústí a Sebuzín!
Děkuji všem za dodržení tradice, byla to paráda, kolem 20 kusů ve skupině, která pracovala jako jeden muž a jedna žena :-) Obdiv Pantátovi a Ivče, kteří to parádně zvládli. Hulis nezklamal, a i v té mokré nepohodě dorazil. Oranžový duch zase řádil v tom našem oranžovém chrámu mimo pozemskou realitu! Dvoukilo na zimáku se prostě počítá.