Neděle brzké ráno, marně hledám ledovou vodu z kohoutku, abych se probral. Teče jen vlažná. Dnes ještě nikdo na stoupačce nežije. Semafor na Opatovské bliká oranžově, taky ještě jede v nočním módu. Jen kruhák žije v 7 h. postavičkami, které se chtějí dnes stát rytíři! Mám vlastně rád tyhle brzká rána…
Mírova první špic v Měcholupech kouše do stehen. Nikomu se nechce to akceptovat, ani mně. Dnes to bude ještě dlouhé. Do Kostelce přijíždíme s 10 minutami navíc. Omluva. Příště to chce posunout sraz. Počet rytířů se nabaluje a za Mělníkem je nás přes 20. Tady začíná ta pravá wobjížděcí romantika. Neznámé silnice, výhledy na zvlněnou krajinu a modré nebe nad hlavou. Neskutečně si to užívám, nohy i po náloži v týdnu neprotestují, ba naopak. Zimák se zdá být tak lehký! A je i praktický, jelikož některá místa na jedničku bez blatníků nejsou. Skupinou zní nezapomenutelné hlášky, kvůli tomuhle to všechno stojí za to. Blíží se Hřensko, ten sjezd do vlhkého skalnatého údolí, kdy obarvujeme serpentiny pestrobarevnými dresy, kde převládá oranžová, ten si navždy ukládám do paměti. Tenhle výlet, díky Hřensku, dostává nečekaný rozměr. Nejnižší bod ČR, hranice s Německem, foto a vtípky.
Pumpa obložena koly, stejně tak jako šunka obložená bagetou, která do mě zapadá. Energo nápoj jen syčí, 130 km a moc jsem toho zatím nevypil. Ještě pepsina, ať je psina, když se z ní snažím dostat bublinky. Zámková dlažba se málem rozpouští, termosku se vlepuji díky tomu do košíku. Abfahrt nach Tetschen!
Na přání většiny, nedáme Těchlovice, ale stoupání již od Boletic. Rukavice do kapes, rozepnout zimní bundu a nasávat vesnu. Mám starost o grupu, vím, že uprostřed bude ještě vesnice a trefit tu správnou odbočku, může být pro neznalé problém. Čekám a větrám, teplota klesá, nadmořská výška stoupá. Rytířov jen foto z dálky, čas kvapí a tma se blíží. Ty návratové cesty jsou tvrdé a nekompromisní. Stejně tak, jako když vylezete na vrchol hory, kde jste teprve v půlce, ještě vás čeká návrat dolů. Chtělo by to ve Verneřicích zalézt na rychtu, dát si dobré jídlo a pití a pokecat v téhle partičce a zítra to ještě pořádně ohoblovat. Vždyť je tady tak krásně a drsně!
Ale domovy máme někde jinde a mělnické uzeniny čekají. Na špici se nastartovaly osvědčené motory a do Mělníka mi to uteklo strašně rychle. Nohy jedou, tělo pracuje podle představ. Fronta na párek je veliká, dávám znovu bagetu, kterou sním ve frontě na placení. Další energo plechovka. Loučíme se s pumpou a vlastně i s letošním zimním objížděním, asi se tady znovu zjevíme až někdy v lednu 2021. A i ta woježděná cesta na Jižák se letos jede asi naposledy na zimácích. Safra toto zase uteklo.
Schází pár metrů do 260 km, vypínám blikačku, která posloužila v závěru svému účelu. Hledám vařící vodu z kohoutku, teče hned … stejně tak i královská dvanda z petky na počest všech letošních rytířů!