Pondělní ráno, to snad není možné, po jarním týdnu přišla krutá zima. Předpověď je přímo hororová a vnáší černé chmury do hlavy. Zrušit soustředění a sobotní výroční párty? Volá mi Dyje a chce se ujistit, jestli vůbec někdo přijede. Nevím. Rozhodneme v úterý odpoledne. Kapr to ale rozhoduje již v úterý ráno. „Zítra vyrážím brzy ráno autem do Ubytování Dyje, plus mínus kolem 11:00 chci vyrazit na kolo na plus mínus 150 km... Bude tam někdo, nebo pojedu sám?“ Jo, tohle se počítá, nic neměnit, tradice je tradice, termín je daný, kolo je venkovní sport a na počasí se nemá cenu dívat :-).
Já se od nedělního bolavého kolenního návratu chystám na první jarní úterní Koloděje s obavami, jak toto dopadne. Nakonec to překlopí k neúčasti dva zelené mráčky na radaru a nenadálá práce. Tak jen lehce indoor s Lukem. Koleno nebolí, v hlavě mám stále cestu Praha-Znojmo. Středa po obědě se předpověď značně vylepšuje, ale nikoho na pokec do Telče již nepřemluvím. Stále čekám smršť omluvenek ze soustředění a představuji si sobotní mejdánek k 20-ti letům Šlapek v komorní atmosféře. Ta je zatím u Znojma, kde je jen hrdinná čtyřka Kapr, Luke, Nick a Balu. Ve středu večer ladíme noty na čtvrtek, nechci kluky přemlouvat, aby mi jeli naproti, Aladin totiž přece jenom predikuje zeleno na Znojemsku na čtvrtek odpoledne. Domluvit s obětavým Pantátou odvoz jednice a bagáže a na zimákovi pro sichr vyměnit pláště.
Brzké čtvrteční ráno, zachumlat se do zimní výbavy a začít si užívat jízdu odněkud někam. Zapnout blikačky a promotat se do Mnichovic. Neskutečně si to užívám, každé bezbolestné šlápnutí, rychlost podle sebe, žádné hákování rozdováděných zadků anebo sledovaní pochybných čísílek na budíku a honění se za komsy. Prostě pravá turistika, využít kolo jako dopravní prostředek a bojovat tak proti cenám na pumpách :-) Sjezd do Chocerad, lehám na rámovou trubku, a při zvednutí ucítím sval v pravém stehně. No do prdky! Že by problém nebyl zažehnán? Mlha na Vodslivech, a i v mé mysli, chce se mi to otočit a zalézt doma pod peřinu. Při každém šlápnutí, prostě cítím, že něco není v pořádku a furt na to myslím. Ale touha se setkat v Telči s kumpány a víra, že to rozjezdím je větší a blížím se tak pomalu do Vlašimi. Foto s cedulí a najet na super povrch, který mě vlastně neopustí až do městečka s podloubími.
Mlha, že by se dala krájet, zadní blikačka jede na plný výkon, přední už bohužel doblikala. Zdálo by se, že to je strašně depresivní takhle na samotku, držím se bílé lajny u kraje silnice, ale naštěstí nejedu sám, všichni orange jedou se mnou, promítám si totiž ten velkofilm "20 let Šlapek" a je to skvělý biják! Míjet odbočky na vodní svět u Želivky, najet na trasu časovky Strnadova 30, projet Pelhřimov a vydrápat se na nejvyšší bod trasy přes 750 metrů nad mořem. A teď už to bude jen opojně padat do Telče, zavzpomínat, jak se tady na silnici vedle závodilo v roce 2017 při společné cestě na soustředění. U cedule Telč prozvonit Luka s Kaprem a po chvíli se domluvit, že jsou 6 kilometrů od náměstí, ať zaberu nějakou občerstvovnu. Tak tohle klaplo!
Vřelé objetí s Kaprem, Lukem a Nickem. Tohle stojí za to zažít! Grog, hrachovka a pizza mě dává do cajku. V povznesené náladě míříme na Znojmo, na ubikaci, do horké sprchy. Ale není to úplně z kopce, brdek střídá brdek, a navíc začíná padat mlha. Kluci jedou na letňácích bez blatníků, já se těšil na závětří, ale ostřikován zase být nechci, takže si moc háku neužiju. Naklikaná trasa nás zavádí na písečnou cestu, kterou vyhodnocujeme dnes jako nesjízdnou a dáváme si tak ještě 10-ti kilometrovou kapsu navíc. Mlha už se změnila v regulérní déšť a moje koleno v centrum bolesti. Začínám si ulevovat co to jde, strašně mě to štve, že zdržuji, ale prostě to nešlape. Navíc ty myšlenky, že jsem dorazil na cyklistické soustředění a měl bych teď další tři dny jen jezdit… Posílám kluky, ať si to dorazí rychleji, já to nějak na samotku zvládnu. Ale jsou neoblomní, padá i varianta se schovat ve vyhřáté hospodě, ale nakonec vítězí Lukův návrh, budeme tě tlačit. To je nápad! Tím se hoši zahřejí a mně pomohou. Nick je promrzlý na kost, jeho slabounké rukavice, absence podsedlového blatníčku mu asi vytváří skvělou cyklistickou pohodu. To Kapr s Lukem si to začínají užívat, nikdy bych nevěřil, že mě bude Kapr tlačit, ale je to tak. Další nezapomenutelné okamžiky do naší historie, tenhle pocit sounáležitosti hřeje u srdce, moc děkuji kamarádi. Stále čekáme na poslední hup a pak už jen sjezd do Znojma, ale jsou tu ještě parádní stojky, pocitová teplota padla pod nulu, déšť a vítr nás bičuje, jo tohle je pravá jarní cyklistika. Konečně, konečně věže Znojma a posledních pár kilometrů do Dyje. Vzpomínám, jak jsme se tady před rokem soustředili… safra před rokem jsme tady nebyli… tak před 2 lety, jak jsme se tady setkali… safra oni to nejsou ani 2 roky, oni jsou to 3! Bože toto letí!
Prásknout s kolem do garáže a nechat na sebe pustit vařící proudy vody ve sprše. Pantáta skvěle vše zvládl, takže bagáž mám u sebe a využívám tak luxusu suchého oblečení. Pantáta, Yetti, Balu, Nick, Mlhoš, Technik, Profesor, Turista Kapr a Luke jsou společníky pro čtvrteční večer. Na pátek se plánuje Vídeň, já už ale vím, že beze mě, ty stavy před Znojmem, již nechci zažívat, tělo si řeklo dost a musím dát oraz. Přemýšlím, co tak budu celý den dělat, když tu Technik hlásí, že má najeto 200 km od začátku roku, a že by Vídeň dal jen směrem tam a nazpět by se nechal odvézt autem. A to auto bych tam mohl dovézt já. No to je nápad! Začínám zase žít a těšit se na novou funkci týmového řidiče :-)
Pátek vypadá beze srážek, ale obloha zatažená a teplota slabě vylezla nad nulu. Není to sranda být řidičem doprovodného auta, jen sesynchronizovat trasu, co mi zaslal Luke z Garmina do Mapy.cz je nadlidský výkon, aby to fungovalo jako navigace. Ono to snad ani nejde … takže to chce mít 2-3 obrazovky v autě jako profíci :-) Balu chce taky do Vídně, takže nakonec se sekerou jedné hodiny nasedáme do auta a vyrážíme po stopách kluků. Ale po chvíli je jasné, že je nemůžeme dohonit, jelikož jet stejnou trasu, kde jsou i nějaké cyklostezky a samé vesničky, tak to prostě hodinu náskoku nesjedeme! Tak si zaměřit vesničku Puch, a tam nejkratší trasou, Luke posílá aktuální polohu, to by mohlo klapnout. Ale jsou rychlejší! Pěkně letí, vítr v zádech a furt z kopce :-)
Tak až Tulln na Dunaji nás šťastně spojuje a kluci doplňují potřebné suplementy z auta. A teď již pojedeme pospolu a budeme dokumentovat parádní vlásenkové stoupání na Exelberg, kde je vysílač tyčící se nad Vídní. Luke nenechává nikoho na pochybách, kdo bude letos vládnout v kopcích, ale i zbytek se skvěle drží pospolu a užívá si toto stoupání. Odměnou je panoramatický sjezd do Vídně, tohle opravdu nemá chybu, ještě že jedeme za skupinou, nechtěl bych před nimi ujíždět v autě. Vídeň je plná aut a tramvajových kolejí, tak se raději dělíme a dáváme si sraz na cestě zpět, již za Vídní, ve městečku Korneuburg.
Myslel jsem, že borci dají tradiční kafe na pumpě a něco z nákupní stodoly, ale přijedou hodně okoralý a chtějí prý teplý jídlo! Takže místní Burger King je dokonale ztrestán, s Baluem čekáme na ně v autě, ale museli si dát snad XXXL menu, to není možné, je 16hodin, to těch 70 kilometrů nemohou dát za světla. Jdeme je vypakovat a čekáme kdo vleze do auta. Technik jako včerejší horký kandidát ovšem prohlásí, já to zkusím dát a zdvojnásobit si tak letošní roční nájezd! Po tomto rozhodnutí se již nikdo nechce nechat zahanbit, a tak hrdinná šestka pokračuje ve stejném složení dál. No budou to mít těžké, fouká hodně proti, navíc teplota pocitově leze zase pod 0. A tak se nabízím, že jim můžeme jet špic, jestli výfuk nebude moc otravovat. A vypadá to že ne, kluci se báječně porovnali a zbývá tedy jen sledovat ve zpětných zrcátkách čidla výkonnosti a přizpůsobit tak rychlost auta. Chtělo by to tempomat ne na rychlost, ale na watty!
Je to ale zážitek, sledovat, jak si dávají, někdy potměšile přidat plyn, aby všichni přešli do závodního módu. Je to hra kočky s myší a mě to tak baví! Blízkost hranice rozdmýchává choutky v Lukovi, který jde do úniku a přímo na hranici v minibrdku se za ním vydává i Kapr a užijí si tak časovku dvojic až do sprchy. Technikův Multivan se ještě postará o zpříjemnění cesty pro zbytek, abychom se před garáží euforicky poplácali po zádech. Jste dobrý!
Jedeme večerní bomby, kde palivem jsou především zážitky z dnešní Vídně, tyhle tiskovky jsou neopakovatelné. A překvapivě si to taky užívám, vždyť já vlastně v té Vídni taky byl :-) Další optimismus vnáší do žil zprávy, že by sobotní oslava nemusela být až tak komorní…
V sobotu slavnostní vyjížďka, doráží Vlčák a Pistachio. Kuře s Rudou jsou tu jako zástupci Běhen. Já s Profesorem zakládáme pivně-turistickou část a odpoledne pak vyrážíme tradičně do Laa prohlédnout dvorce. I toto patří k soustředění, a regenerace se nesmí vynechávat. Nakupujeme ještě zásoby na večer, jelikož to nakonec večer vypadá na 20 Šlapek!
Jak symbolické, 20 let, 20 Šlapek. 20 pizz a 20 orange flaštiček od Barbánka. Vidět zase Quita, Malinu, Kocoura a HonzuB, který to dal na otočku z Prahy. Tohle se cení, díky kluci! V TV padají vzpomínkové fotky jedna za druhou a do toho příhody a hlášky, které už zlidověly. Fascinujících 20 let! Korunu tomu všemu nasazuje orange koruna od Vlčáků, všichni jsme tak na chvíli Králové. Díky všem za to, že furt držíme pohromadě! Díky za těch báječných 20 let ve vaší společnosti!