Když se bavim s lidma o různejch věcech a nemůžeme se shonout, ukáže se nakonec, že každej z nás ty svý betónově - neotřesitelně logický a jednoznačný závěry odvozuje z určitých předpokladů. No a ty jsou často u každýho úplně jinde.
Takže aby bylo jasno:
- Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi…
- Šlapky jsou nesmrtelný - i když stárnoucí, jak jsme při pohledu na zaroslýho Malinu během jedné z argumentačně propracovaných debat u piva dovodili
- Šlapky jsou magoři, ujetý blázni, šašci, co se za nic nestyděj, ale zároveň rytíři a salónní elegáni s mravy a etiketou jak od Guta Jarkovskýho
- Cyklistika je boží sport… nemilosrdnej, spravedlivej, týmovej, špinavej a čistej
- Kolíkač je maniodepresivní hovado, který si snad vždycky nechává to lepší „já“ na chvíle, kdy je „s tebou… a nebo se mnou?“
Normálně by se mohlo našinci zdát, že příběhy a zápisy, který čteme na stránkách dabljůdabljůdabljů, jsou nesmyslný žvásty a blouznění v posledním stádiu malárie. Vycházeje ale z výše uvedeného, dostává vše najednou reálnej rozměr. Jakoby ty předpoklady definovaly dimenze a každej příběh pak do prostoru nakreslil svoji stopu jako výslednici všech zážitků a emocí. Každej do toho dá hloubku svojí osobnosti tak, jak se v tu danou chvíli utvořila. Proto je z toho vždycky něco neopakovatelnýho, tím nezapomenutelnýho.
Svoji roli hraje samozřejmě taky okolní prostředí, a tím bych dneska začal.
Bylo hnusně, zima, vlhko, větrno a my nasedali na bicykly směr Vídeň. Mohlo by se zdát, že krásnej přiběh s toho nakombinovat nelze, ale opak je pravdou. Prostě se sečetlo všechno to co jsem popsal… Jelo se ve skupině, po větru, někdy do kopce, ale hlavně z kopce. Ranní šeď vystřídaly pohledy jak z časopisu. Do toho watty, sjezdy, háky, doprovodný vozidlo a nezničitelná energie Kolíkáčova.
Někdo by se mohl divit, že při letos najetých 230 km je možný sednout na kolo objet dvoukilo. Ujelo se to ale tak nějak samo, zadarmo. Na samotku bych neměl sebemenší šanci.
Proto chci poděkovat všem, jak se o mě starali. Turista s Lukym táhli, Kapr mě krmil, Profesor bavil, Mlhoš držel místo za nárazníkem, Kolíkáč a Balů dělali tým.
Večer skvělý pivo a krásná únava přetavená v žízeň.
Chalpi, Šlapky napsali jste zase něco nezapomenutelnýho, a já jsme do toho dostal zase strašnou chuť. Snad to letos ještě zažiju!