Na Klikáče jsem se moc těšíl. Nohy drží, počasí drží, závodní únava se nedostavuje. Tyhle závody od Kolbabáků jsou rodinné stříbro UACu a letos se to zase potvrdilo. Navíc závod s profilem, co by mi měl sedět. Skoro by se chtělo říct ideální závod a v hlavě se rodí troufalý plán dát si to ve skupince s Rybou.
Ráno kolektivní starťák po cestě s Baskem a Kolíkáčem. Start do kopce, nohy jakž takž zahřáté, ale stejně nevěřím, že by to tady ujelo. Taky že ne, stačí zvednout zadek a vyhopkat to mým standartním tempem, trochu jsem se propadl, ale pořád jsem bezpečně v balíku a za horizontem už to jede samo. Brdek z Nového domu zcela bezbolestně, i když při zpětné analýze to bylo na 370W. To je holt ta závodní euforie. Dál se letí pořád 50, protože silnice mírně stoupá a to už je tu ostrý vítr a nájezd do sjezdu do Městečka. Křiknu na Rybu, že musíme dopředu a zas to tak bezbolestně vychází. Chybí pár metrů dojet na úplnou špic, ale za první pravou se začíná spurtovat do sjezdu. Místo 50 letíme 65 a tak se člověk musí spokojit jen s první třetinou balíku. I tak dole hážu tak tak háček za mizejícím balíkem, za mnou už jen pěna a zčeřená voda kde se blbě plave...
Tohle se povedlo, dost lidí si dává, aby se vrátilo a my se s Rybou v pohodě vezeme. Brdek z Roztok je tu hned, jenže v opojení jsem na něj zapomněl a myslím si, že už se najíždí na první kopec. Držím si teda 300W a děsím se proč mi všichni ujíždí. Když mi dojde, že je tu horizont a že jsem to po*** je už pozdě. Doskočím akorát Milana Beránka a po rovině nás dotáhnu k dvojičce Miller, Klícha. Bohužel těsně pod kopcem, takže tam najíždím už docela mrtvej. Snažím se držet rozumné tempo, ale stejně mi borci ujíždí. Přitom skupinka s Rybou kousek nad námi. Nohy divně prázdné, přitom to nijak nebolí... Vyjedu kopec, zpětně vidím, že stejně jak skupina s Rybou, kde jsem mohl být. Tak to mrzí. Beránek a Klícha pořád na dohled, to mě motivuje a po rovině mi to překvapivě jede. Vidím, že střídaj, ale postupně se přibližuju. Časem začne foukat z boku a proti, tak mám velkou motivaci je dojet. Brdky letím na velkou, mám z toho fakt super pocit, 360-400W není problém a vidím, jak každý brdek znamená desítky metrů pro mě. Za Všetaty jsem tam a hned se přidávám do střídání, třeba ještě někoho sjedeme. Další půlhodina vzorné spolupráce až pod kopec na Velkou Bukovou. Ten mě ale vrací tam, kde jsem byl před hodinou a zase nejsem schopen držet tempo. Sice 260W neberu jako výbuch, ale prostě to nestačí...
Zbytek už tedy pokračuju sám a chlácholím se, že to po rovině pořád není katastrofa. V kopci z Městečka mě dojíždí ještě Thomas Cupl, se kterým dojedeme až do cíle. Časově tam progres je, průměr jsem měl loni 30,5 km/h, teď 34,2 km/h a loni jsem skoro nejel po rovině sám, letos jo... Takže spokojenost je, i přes nějaké nedostatky. Hlavně ale, že jsem si to já i ostatní snad moc užili.