Kolikrát chci si můžu říct, že po dovolený bez kola, těžkým týdnu, a navíc závodní sobotě od sebe nic nečekám. Přesto ráno parádní starťák, zařizuji si u Piráta radši přebrání čísla a čipu a vůbec tak nějak děsně stresuju. Prostě Kolem Posázaví je český amatérský monument, po maratonech možná nejtěžší závod, v podstatě domácí po Kolodějských kopcích. Na start na kole s Kolákáčem, Oťasem a Baskem. Stíháme akorát, přebírám si číslo a čip, v klidu na start, znovu probrat taktiku a stoupnout si s Pirátem a Rybou blízko čela.

Pirát hlásí dobrý nohy, já sobotu trochu cítím, ale úplná hrůza to není, tak snad... Je odstartováno, do první točky v klidu a pak se tempo zvedá. Mírně se propadat a držet plánovaných 300W, tepy letí ke 180, ale ne přes, vypadá to dobře. Postupně přidávat a víc držet pozici, Pirát kousek přede mnou, tak asi s těma nohama nekecal. Poslední levá točka, dle plánu jsem tady měl vybrat nejbližší větší skupinu a pak nešlápnout až do Talmberka... No tak to nevyšlo. Jediná skupina je balík pár metrů přede mnou, kolem letící Jirka Baier, jen hodit háček, ale nechci stresovat Piráta, který se mě chtěl držet a zbytečně nás oba poslat za hranu. Další dva borce kolem už ale jet nenechám, horizont se blíží, tohle bude naše budoucí skupina. Houknout na Piráta a už se vezem. Je nás ale míň, než jsemčekal, tak se otáčím na špici, abychom neztráceli rychlost. Proletět Oplany a sjezd dolu. Vidím, že v balíku už probíhá kontrola jízdenek, takže nás časem bude víc. Sjezd z Oplan na čele a vlastně s náskokem, za křižovatkou přijede Maťěj Činčera a ptá se jestli jedu. Pirát sjezd zvládl a je kousek za námi, tak řikám, že pojedu, ale za chvilku. Ve třech pak valíme dál, korálky před námi už se trousí, bohužel auta za nimi nám to dost komplikují. Zezadu tak přijede ještě pár lidí. Pirát doslovně plní taktiku na špici nešlápnout až do Talmberka. To mě se moc nedaří, snažím se udržovat skupinu v pohybu, ale dost lidí se chce jen vést. Loni jsem měl určitě horší skupinu, ale svezení to bylo příjemnější. Takhle je největším tahounem Matěj, který by asi i odjel, kdybych ho dvakrát nesjel, ale na to jet jen ve dvou se úplně necítím, navíc tam nechci nechat Piráta. Úžice je tu ale překvapivě rychle, fouká do zad, tak se cpu dopředu, Kolíkáč radil, jet sjezd na čele. To je dnes moje parketa, v Talmberku zase s mírným náskokem. Užívám si to, ztrácím koncentraci a škrtnu si pedálem o zem. Sakra, dávej pozor! Naštěstí nelehnu, místo toho si užívám stoupání pěkně podle sebe. Nahoře konečně chvíli v háku, ale v Ratajích už zase všechny táhnu, bude sjezd, tak mi to nevadí.

Takže cíl splněn z půlky, skupina by byla, ale zadarmo to nebylo. Přichází první vážnější stoupání na Podveky. Tempo nestálé, trochu se bojím nástupů, tak si lezu na špic a na 280W si to dám až nahoru. Nikdo neprotestuje, odměnou je další navlečený korálek, další dva na dohled. Proběhla taky nějaká selekce a skupina začíná jet. Do Šternberka tak nabíráme vše co bylo v dohledu. Sjezd jsem zase na čele, chci jet v pohodě, ale stejně dojedu auto, bohužel s *****, která se neumí vyhnout autu v protisměru, a tak radši zastaví. Musím fest na brzdy a jen doufám, že za mnou všichni dávají pozor a já nedostanu přímý zásah. Naštěstí v pohodě. V kopci od řeky pár lidí vysazujeme. Tentokrát zase 280W, ale v háku. Cítím, že se to začíná sčítat, pod Zdebuzevsí se snažím najíst, ale nestíhám to. Všichni prohledávají zadní kapsy, tak se cpu dál, vypadá to, že se chvíli nepojede, ale houby. Za nepozornost platím, protože jsem si nevšiml, že to někdo rozpojil a 8 lidí nám ujíždí, 4 zůstávají. Nějak mám ale pocit, že to musím dojíst, chlácholím se, že to Pirát zabrzdí, a tak si v klidu dojím a tak ve třetině kopce teprve vyrážím. Nejdřív s jedním, pak sám. Ha, mezera se zmenšuje, tak to bude pohoda. Jedu v klidu svoje tempo, s každým povolením kopce jsem blíž, jak nejedou. Před horizontemuž za autama (sakra on tu fakt má někdo doprovodný auto kvůli 30 místu??? :-) ). Beru bidon od manželky, zvedám se, skáču dvě auta a už se zase vezu ve skupině. Při přejezdu řeky už jsem zase na čele. Kolem špice se motám až do Ratajů. Pirát je tu taky, před sjezdem a pak kostkama se to chce nikam nepropadat. A hele i ten Jirka Baier je nakonec náš. Pirát hlásí pohoda, já už bohužel moc ne.

Obávané kostky v Ratajích v tempu, sedět, neblbnout. Nějak to dneska docela jde, snad je to vidinou, že až pod Nechybu to bude z kopce. Míjí nás únik druhého balíku, ale nahoře svěšují, přijíždí další lidi, ale Pirát se asi někde zapomněl, že na kostky najel na chvostu a teď tu není. Doufám, že ho někdo z druhého balíku ještě přiveze, protože asi už nejsem úplně ve stavu, že bych mu pomohl. Přestože až k řece se moc nejede, už ho nevidím. Škoda, jel pěkně, rozjetý jsme to měli dobře, navíc pak zjišťuju, že je chytil dva defekty a konec se tedy moc nepovedl. Na Nechybu za to bere druhý balík a odjíždí, s ním i pár lidí z naší skupiny, kteří mají najednou spoustu sil. Ale to už tak bývá. Matěj mě ještě hecuje, že je na rovince sjedem, moc tomu nevěřím, sám už nemám moc kde brát, ale v Benátkách jsme tam. No moje zásluha na tom je tak maximálně pět procent. Balík má ale jinou aerodinamiku než skupina pár lidí, takže příjemný oddech. Bohužel už to moc nevidím na nějakou bitvu na Ondřejově. Vedro a únava se podepisují, mám toho dost. Vymýšlím alternativní plán, mít čas pod 3h, abych měl motivaci ten Ondřejov úplně nezabalit. Vyklepán jsem už na kostkách ve Skalici, nějak tam ty nástupy už nejsou. Ondřejov jedu svým tempem, pár vyklepaných předjedu, ale většina soupeřů z UACu je pryč. Holt pošetřili víc. Nakonec za mnou nikde nikdo, ale cíl dát to pod 3h mě jakž takž drží. Ondřejov mám o minutu a kousek pomalejší než PR, ale čekal jsem to horší. Kostky před hvězdárnou už jedu snad rychlostí chůze, ale na asfaltu se ještě zmátořím. Předjíždím Pantátu, který končí kratší trasu, tak povzbudím a je tu cíl.

Dál jak metr za bránu už nedojedu, ale čas 2:58 je tam. K super trase, bezchybné organizaci (než se člověk probere z mrákot v cíli, už jsou výsledky online) se navíc přidala i vysněná grupa s Pirátem. Asi bych se víc flákal, kdybych tam byl sám, ale takhle to mělo extra náboj a i bez nějakého extra finiše z toho vypadl pro mě moc hezký čas o 26 minut lepší jak loni, takže spokojenost.