Šumavu moc neznám a na kole už vůbec. Měl jsem respekt a čekal jsem dlouhé kopce, rozbité lesní cesty a zimu. Vlastně ani jedno z toho nebylo. Zima teda byla ráno v Nýrsku, já zpanikařil a nemaje návleky na nohy a čekaje klesající teplotu s rostoucí nadmořskou výškou, vyrazil jsem ve variantě dlouhý-dlouhý. Jak se cesta zvedla, což bylo asi po půl kilometru, začalo se oteplovat a na vrcholu prvního kopce už bylo skoro 20. Jediné pozitivum mého oblečení tak bylo, že měli kluci celý den z čeho si dělat srandu. Dlouhé kopce, jak jsem si představoval byli asi jen první dva, možná čtyři. Do 3 km a souvisle nahoru. Pak přišel kopec, který neustále měnil sklon, občas sjezd, ale po hodině měl člověk pocit, že ještě nebyl nahoře... V mezičase jsme obdivovali hrad Kašperk a projeli Kašperské hory. Všichni už dávno jeli krátký-krátký, jen já se bál, že bych se opálil... Pak přišel sjezd, který ale vůbec nebyl tak rozkouskovaný jako předchozí stoupání, a tak jsme za nějakých 8 minut byli o 7 km dál... ve Vimperku.
Odtud jsme stoupali na Kubovu huť, vstříc nejvýše položené železniční stanici v ČR. Byl i čas sledovat vrchol Boubín s pralesem. Foto na nádraží a zas krásný sjezd a pak i překvapivě dlouhá rovinka do Borové Lady. Výlet se láme do druhé poloviny a navíc se začíná opravdu výletovat. Tady kostelík (Knížecí pláně), támhle kostelík (Bučina), pak Kvilda, kde ochutnáme Povidloň a další produkty místní pekárny a pivovaru. Následně ještě chceme vidět výhled z Březníku, a tak přidáváme pár km mimo trasu. Stálo to za to, jen turistů je po cestě už trochu víc. Jedeme pořád kolem 1000 metrů nad mořem, a přesto překvapivě po rovině. Jen jeden kopec a pak sjezd a jsme v Prášilech. Tak tady to aspoň trochu znám. Další cukrárna a doplnění kalorií, později se ukáže, že se budou hodit.
Následuje úsek s pár stojkama a slibovaný Pancíř. Vypadá to, že se pojede, už při příjezdu ke kopci se tempo zvyšuje, jak kdyby ve 4 lidech záleželo na tom, kdo najede do kopce první. Já už tradičně vyčkávám, co se bude dít. Dreamer nám pomalu odjíždí, ale nemám pocit, že by se s tím dalo cokoliv udělat, jen bezmocně visím za Turistou. Až v dohledu vrcholu se odvážím poslat tam vše, ale Dreamerovi se ani trochu nepřiblížím.
Čekám už jen sjezd k autu, ale ještě je tu stojka před Černým jezerem a pak Stateček. 900 m, 14 %, krása... kdyby to nebylo na dvoustém kilometru a já už neměl vymalováno. Takhle se tu z cyklistů stávají obchodníci s gely. Ale i tohle jsme se vzpomínkami na Výrovku zvládli a čeká nás dlouhý sjezd do Nýrska.
Krásný výlet, ukázalo se, kde je budoucnost turismu, místní prostě vědí kudy kam. Trasa byla perfektní, stejně jako společnost, počasí i cukrárny. A zcela překvapivě mi sice bylo teplo, ale žádné zavařování se nekonalo.