Dreamer zve do svého království. Myslel jsem, že díky Králi Šumavy jsme poznali všechna silničářská zákoutí. Ale Snílek vyladil trasu k dokonalosti a jeho slovům, šetřete síly na závěr, jsem se jen tiše usmíval, vždyť Pancíř jsem již několikrát zdolal…
Pumpa v Nýrsku nás dokonale vyprazdňuje do těch plánovaných kopců. Zdá se, že předpověď až tak nevyšla, bude ještě krásněji a tepleji, než rosničky kvákaly. Beru návleky na kolena, nahoru dlouhý vytahaný dres s velkými kapsami s proviantem. Balu si dává svoji trasu, natěšený Nick hned od startu jede hodně přísně. Dreamer si užívá společnosti, Turistova blikačka zatím jen příjemně povzbudivě poblikává, nechci ji zase vidět po 7 hodinách hákovaní, to mě vždy šíleně vytáčí :-). Luke saunuje kopyta. Vzpomínky plynou, tyhle asfalty již někdy pokořily královské nohy. Hartmanice s Mírou štípou a Dreamer si pochrochtává, že takhle by tady sám nikdy nejel. Padáme k Sušici, ale před ní pro mě novou silničkou na Kašperky. Majestátný hrad nám dává zapomenout na tu bolest v kopci. Chodník před služebnou policie Modrava se stává naším bufetem a fotopointem.
Pak začne úřadovat Turista. Táhlé stoupání k Nicovu, kdy se zdá, že jedeme po rovině, ale ony jsou to poctivá 3 % sklonu. Skupina se drobí, navíc když nejedeme na Javorník, ale na Vimperk. VT tak ztrácíme, Nick jede za bráchou na Kvildu. Ale před Vimperkem ještě do kopce, někde ty 4 finálové litry musíme posbírat. Sjezd do Vimperka, kde atakujeme 75 km/h. A pak alpské stoupání na Kubovu Huť, jen škoda toho provozu. Romantické nádraží a začíná dnešní Highlight! Silničářská pochoutka, vymazlený asfalt a neskutečná příroda vůkol. Tady úřaduje Dreamer na špici. Kanada, Švýcarsko, Norsko? Kdepak, tohle je naše Šumava!
Borová Lada, Knížecí Pláně a bývalý kostel sv. Jana Křtitele. Díky za ukázaní těchto magických míst, kde kráčela historie. Stejně tak Bučina a šílená stojka k ní. Já už chci Kvildu, pekárnu a pivovar! Turista doporučuje zelňáky a Dreamer zase povidloně. A Luke chmelový zázrak. To jsou chvíle! A to se ještě bude servírovat Březník, kam nás dovleče Turista v závodním tempu. Výhled na holou horu Lusen s tím tetřevím údolím pod ní, to se zapisuje do pamětí. Do Modravy kolem Modravského potoka a pak zase nahoru kolem Roklanského. Vynecháme tak Srní na hlavní silnici a zjevíme se před Prášily. Její cukrárna zase naláká, ale neměl jsem hubnout a dát si raději dvojitý zákusek, jelikož následující kilometry už budou pro mě krušné.
Kluci cítí finále dnešního zájezdu a na Pancíř se jede znovu v závodním tempu. A to ještě malou předehrou je bývalá vesnice Hůrka, která je zase na kopci! Pancíř pro sebe bere domácí borec, který tak dokonale využívá svoji znalost této stojky. Já už se motám nahoru v jednociferných rychlostech. Poslední suk z kapsy mě ale nezachraňuje a už se vidím s upatlanou hubou od majolky z bagety v Nýrsku. Ha, ale to jsem se ještě mýlil, a dochází na Dreamerova slova. Kolem Černého jezera to ještě jde, ale ta sviňárna na 200 km s názvem Stateček pod Ostrým, ta teda stála za to. Žebrám gely od Luka a tyčinky od Turisty, a ani ta čistá voda z potoka z Bučiny mi moc nedodává optimismu. Díky kluci za energo pomoc, i když ten následující nekonečný sjezd po úzké lesní asfaltce jsme se tedy stejně moc komfortně necítil. A pak už to konečně přišlo, Nýrsko a stojany a majolka … ta chutnala jako nikdy!