Reporty z časovek nepíšu, protože by to bylo většinou bylo jen: jelo se dobře, ideální tempo (Skorkov), nebo nohy na prd a nešlo s tím nic dělat (Výmola). Jenže z Viléma mám dost poznatků jak pro mě, tak případně pro ostatní. Takže udělám výjimku…
Těšil jsem se dost, jednak mělo být hodně šlapek a druhak jsem chtěl zajet podobně jako ve Skorkově, kde jsem byl opravdu spokojen s výkonem. A díky všem ještě za pochvaly, od lidí, co sami jezdí skvěle to hodně potěší.
No těšil jsem se tak moc, že jsem se i smířil s tím, že bude asi trochu mokro. Večer před jsem si vsugeroval, že to nebude tak zlý a hodí se mi to do plánu trochu potlačovat strach z mokra a ze sjezdů.
V sobotu nadšeně vstávám a trochu v šoku čtu ty áčka na WhatsAppu. No trochu váhám, přeci jen jsem se chtěl primárně družit, ale nakonec vyrážím rozhodnut ukázat, že se nerozpustím.
Vysočina v mlze, ale mozek stejně pořád řeší, že by se tady a támhle dalo jet na nějaký výlet. Díky tomu cesta pěkně uteče a za chvíli už mě zdraví Pistachio. Za chvíli je tu i Bobek, tak přece jen na družbu dojde, díky borci! Času na rozjetí dost, ale rozhoduji se to jen tak pošolíchat, abych se moc nenamočil.
Pokec před startem, až zapomenu zapnout Garmina, ale za chvíli to napravím. Po rovince mi přijde, že jedu jak před týdnem, tak to bude ok, říkám si. První křižovatka ale hodně na jistotu. Nic si z toho ale nedělám, věřím, že to nebude moc znát... první kopec taky ok, asi 4 km za mnou a borec co startoval minutu po mně, se přežene kosmickou rychlostí. (v cíli zjistím, že to byl B.Průcha) To mě nahlodá a snažím se trochu víc přitopit, taky proto abych přestal konečně cítit ten rybník v tretrách... odbočka doprava přes bílé šrafování... jedu jak s hnojem a viditelná ztráta na borce co mě předjel se zdvojnásobí. Dochází mi, že ne všichni pojedou opatrně jak já. Otáčím se, kdy mě zas někdo předjede a končím na rozbité krajnici, tak tak, že nemusím do škarpy. Musím se trochu srovnat, ale je tu další problém, přes vizor na helmě přestává být vidět kvůli mlžení. Chvíli tak hledám další odbočku a ztrácím další vteřinky. Aspoň prstem šťourám kolem nosu, abych měl výhled jak z auta, když se vám ráno nechce škrábat námrazu. Předjíždím dva starší borce a konečně zas valím, jak bych chtěl. Trať se překlápí z kopce, ale prd vidím, bojím se a nemám to projetý. Na koze poprvé na vodě a mám tu letět 60... No tak to ani náhodou, výsledek je stejně v háji, tak jen projíždím sjezd, až poslední úsek do cíle zas nakopnu, tady mám shodnej čas s Bobkem, který mi jinak nadělil přes minutu a dle Stravy tak 5s v každé větší zatáčce...Před cílem mě ještě předjede a zabrdí borec s vozejkem, takže další zdržení, ale to už snad ani nestojí za řeč.
No zkušeností jsem ale nabral dost, helma by byla asi lepší bez vizoru, nebo si fakt být jistý tratí, pak by malý průhled co se dá dělat prstem stačil... Na počasí už nezáleží vůbec co se týče komfortu jízdy. Prostě stejně je třeba jet šrot a pak člověk necítí ani rybník v botech, ani nic jinýho. Možná by to chtělo zkusit rukavice, bo mokrý karbon na řídítkách docela klouže a nedá se držet jinde, než je omotávka… No a voda a sjezd, to prostě jinak, než tréninkem nepůjde, takže příště na mokru pojedu zas, ale nic od toho nečekám, ztrácím v každý zatáčce... tím spíš, když nemám projetou trať - a ideálně v závodní rychlosti.
4. místo v kategorii vypadá dobře, ale i kdybych zajel jak Bobek, což bych v současnosti viděl jako výkon hodně blízko maxima, tak bych se na pódium neposunul. Organizace dobrá, trať hezká, houpavá s hezkým asfaltem. Docela těžká, na suchu by to byla pecka.