Luku cekal jsem az to takto paradne sepises, na mistopisne nazvy jsem nemel tentokrat koule. Ale o to více mám koule z té vcerejsi slehacky v pocitech. To byla reklama na silnicni cyklistiku. Díky Turistovi, který se ujmul role tempomatu, jak je jeho zvykem. Nesetril nás v kopích, ani na rovinách. Nebylo míst, kde by se dalo svesit a takhle jsme to vsichni chteli. Já byl v závodním modu, kdy jsem hákoval bez rozmyslu vse co se dalo. Techniku pod sebou vyladenou do nejlehci varianty, tretry se zavodním prachem, jen to čislo na zadech chybelo. Vůbec jsem nepremýslel, co se bude dít na konci. Z kazdého kopce jsem mel nelícenou radost a odevzdával jsem jim vse. Zádny cumení na cisla na budiku, proste to tam poslat, jako kdyby byl posledni. A oba kopce na Rychnov mely jeste neco navíc. Nejenom ze byly nejdelsi a s nejvetsími rampami, ale kousek byl i epicky Rytirov, který tomu pro mě dával ten správný náboj. Chladit oholena holátka tou prirodou kolem, to byla pro ne krasná premiéra tohoto roku. Karl v kopcich zaslouzene kraloval, laskoval s nami a taky se svým retezem a kazetou. Luke s Turistou v kopcich s rozvahou, která se jim v záveru moc hodila. Od Verneric, kdy zbývalo asi 20km do cile prisel pan vrchní a zacalo uctovaní. Pekne dlouhy paragon mi vyjel! Az se mi z toho zacala motat hlava a nohy podlamovat... a jen jsem tise závidel tem trem mizejícím zadkum. Díky kluci, ze jste mě tam nenechali! Je neskutecny kam se Luke za ten 1,5 roku dostal. Je to droga tenhle kraj, od vcerejska na nic jineho nemyslim a chci to co nejdrive znovu!