Nedá se na nic soustředit, zase chci vidět ten ubíhající asfalt pod sebou, ty zelené louky, hnědá pole a hluboké lesy kolem sebe. Svištět hlava nehlava tou českou krajinou na vynálezu jménem kolo. Tohle je terapie na žaludeční neurózu a na alergickou sinusitidu. Na vše se zapomíná, jen zapnout fixační mód na Mirkovo zadní kolo a valíme! Vůbec se nedivit tomu, že slibované kochací tempo a posedávání po lavičkách se nekoná, znovu se jede plná palba. A dnes mi to vůbec nechutná, nohy nejedou, ztuhlé svaly se brání. První móóc! Nedá se nic dělat hoši, dnes to bude se mnou horší. Ale ani Luke na tom není úplně nejrůžověji anebo mě v tom nechce kamarádsky nechat anebo Míra s kamennými nohami chce na displeji vidět čísla začínající jen 4? ....kdo ví...Karl kroutí hlavou a tahá mě zpět. Ještě poctivý dvoukilo a já mám dost. Na 40 km prý bude slibovaná lavička, kterou dodrží jen Turista, který na nás počkal po svém úniku. Jestli tohle vydrží dalších 7 hodin, tak ho přihlašuji na Ktona, ať jede s Jirusem a Petzoldem! Konečně jsem se dostal trochu do provozního stavu a dokáži reagovat, no reagovat, spíš jen tupě hákovat rozjetou západoněmeckou mašinu. Housky s marmoškou do mě padají jak do bezedné studny, nesmím nic podcenit, jedu další závodní maraton letošní sezóny. Je tu přenádherně, zapadlé cestičky, když potkáte jednou za čas auto, tak vás ohleduplně předjede, jo, tohle je cyklistův ráj. Vesničky se nepamatuji, jen jsem začal cítit, že když jsme přejeli úzkokolejku, že se blíží dnešní cíl cesty, a to nejsevernější bod Rakouska a s ním hotel Perlšák. Před tím však vzpomínka na branný kurz, který se odehrával v Horní Pěně. Zamilovaná lávka přes hraniční potok s Austrií na nejjižnějším místě naší dnešní cesty, dojíst zásoby, Turista si mezitím obrátí zručně vánoční řetěz, aby mu nepřeskakoval. Krásná chvilka rozjímaní uprostřed liduprázdné přírody. Ale čas je náš nepřítel, a hlavně k autu je to ještě furt poctivý kilo. Karl trefuje v plné rychlosti jámu na mamuty a je tu nepříjemný defekt i s naťuklým ráfkem. Rumová pumpa, ťuknout si kalíšky od bidonů, vyloupit nakupák a mydlit to na sever. A zadní kolo Karla je znovu proti, defekt, Míra opravuje a já se nabízím jako pumpař až urvu ventilek. Nálada graduje, až z toho Karl odjíždí do úniku, a Turista konečně trochu polevuje v nastoleném tempu. Role pilota se tedy ujímá Luke a skládá tak poslední díl dnešní cyklistické symfonie. Kilometry najednou letí tak rychle, tohle jsou všeobjímající stavy, které se nedají nikde zažít. Krajina ozářená zapadajícím sluncem v rozlišení, které žádná televize na světe neumí a nebude nikdy umět. Tohle uvidíte na 200 kilometru s kamarády, když tam posíláte poslední zbytky sil. Cedule Trhový Štěpánov a Karl je náš. Symbolický spurt na ceduli a mně spadl operační systém do stavu nouze. Sotva otočím nohama, těch 500 metrů k autu je tak nekonečných. 223 s převýšením 2800 a průměrem 30. Co na to říci na tyhle nic neříkající čísla? Děkuji kluci, bez vás bych to nikdy nedal!