Páteční půlnoc. Nemohu usnout, kamenné nohy nataženy na sedačce v obýváku těžce oddychují. Televize vypnuta, jen do očí mi svítí displej mobilu, na kterém marně hledám nějaké video z Českého ráje. To teda zase byla paráda.
Po pondělním a úterním výprasku na Habru se z kola stal mučící nástroj. A najednou je pátek a já si to šněruji za Lukem v háku na Kozákov s hláškou: na mě se neohlížej, jeď si, co potřebuješ. Před rokem by moje ego nesneslo, jet za Lukem v háku, ale je neskutečný kam se ten kluk za rok dostal. Takže si spokojeně točím, ale když se zjeví v dohledu Pirát, začínám se motivovat, toho musíme sjet.
Lezu na špic a vychutnávám si toto úvodní těžké stoupání dne. Kozákov! Tady jsem byl jen jednou s Modrou Hvězdou a hodně o něm slyšel od Icemana a Vyhupa, který tady jezdíval časovku. Ten výhled je parádní, okupujeme lavičky, Turista vypráví, jak tu lítal na paraglidingu. My si let užijeme za chvíli, kdy se spouštíme po bezchybném asfaltu dolů.
Frýdštejn již za watt-tempomatem Mírou, tyhle vrchařské vláčky jsou tak opojné, když se jede pro mě snesitelné tempo! A nahoru ještě pěkná stojka furt ze sedla! Všichni do jednoho si to užíváme, Luke to tady parádně namotal, po krásných asfaltech bez provozu. Sjezdy letíme, kopce hoblujeme v tempu Míry, který dnešní den prohlašuje výkonově za svůj nejhorší na jaře. Ještě že tak!
Fotky s mostem, zavřená cyklostezka, Mírova studánka v místním potoce, to jsou všechno předehry před vrchařským trojbojem dne. Javorník, sedlo Ještědu a Rašovka! A výhledy na Liberec a Jizerky. Safra, tady je fakt krásně. A pro mě ještě krásněji, když dokáži uhákovat Turistův wattmetr.
Pirát pomalu plní svůj dnešní pohár, ale jede statečně, bojuje, na vypůjčeném kole a s minimem delších švihů. Závěr již v soumraku, setkat se s vymrzlým Baskem u auta, naložit kola a pustit topení na max. V duši se rozprostře takové krásno, jo tyhle auto výlety mají svoje kouzlo, díky kuci!