Večer. Dávno už se setmělo a ty vzopmínáš, jak to všechno začalo.
Přišla z dálky, záblesk, brnění, burácení. První jarní, sobotní bouřka?! Dopil jsi ranní kávu o dvanácté a teprve vyrážíš na kolo. Bouřka?
Přišla jako tajemná láska. Záblesk, brnění, telefon drandí po stole. Nové číslo s definovaným popisem. Pohlédneš se zaujetím kdo a co ti to píše. Nabídka chutě, ilegálně se vším všudy...
Potvrzuješ.
Vždyť už jste si toho tolik napsali, znáte se. Každý záhyb, faldík, vlnku. Známost je tak dlouhá, nepřemýšlíš: udělám tohle, řeknu tohle, tady se naklop víc vpravo, teď se víc předkloň, ...
8 dobrý, ať chalděj Šampaňské
Doksy 2020, tak o nich dorazila první zmínka.
Ano, je čtvrtek večer, týden po a dávno už se setmělo. Na parapet dopadají poslední kapky z první bouřky a podobně tak to i vše začalo.
Něco málo víc než před týdnem, byl jsi přidán do nové Whatsappové skupiny; a přesně před týdnem, ráno, stejně jako teď, několik kapek dopadlo a jako prořídly sluneční paprsky, prořídlo i startovní pole tohoto nelegálního tajného ročníku ročníku, ke kterému se bude vázat úcta, že jsi byl jeho aktérem s chladnou hlavou při sledování mobilní radarové situace s odpoledním vývojem. Uzavřený okruh přátel (dá li se tak říci) nehraje roli. Stejně Ti není úplně zřejmé, kdo vše z neznámého okruhu Vlka dorazí. Podstatou je tradice, vztahy, ,,historie“.
Tedy tradiční Kapr pod zámkem působí dojmem tradičního Vánočního menu, s netradiční batožinovou oblohou na zádech. Je si co vyprávět a tak za nedlouho postáváme napnutí pod komínem jako pod stromečkem kde se pomalu schází většina z nás. Vývoj počasí probíhá dle radarového modelu. Tedy mezi Doksy a Mšenem se přehnal hustý deštík, zatímco pod komínem prosvěcují sluneční paprsky skrze promlouvající zbylá Lobečská oblaka asi par z myšlenkových pochodů o zamotaném Lukově řetězu, které se v pozdějším čase stanou stejně těžko mytelnými, jako šmír z rukou kdesi v útrobách pivovaru.
Nejvíce tě překvapí – 3, 2, 1, START a závoďte si až tradičně, za přejezdem u Všetat...
Tak skromný balíček již ukrajuje první metry této pověstné trati (v poklidném tempu asi 35km/h, proti větříku, po navlhlé silnici v několika skromných zbytkových kapkách) a u Mratína pojímá dorazivšího Luka s Kolíkáčem. Celek se v úhledném uskupení přesouvá za oblíbený přejezd u Všetat, slovo dá slovo-teď jako za to kilometr vezmem a je veselo. Tohle jsi tedy nečekal, držíš pozici po chvilce jdeš dopředu, sípající Kapr v tobě navozuje pocit výkonu. Otočíš se na druhý bok, spatříš Turistu na svém ,,Grejvlbajku“, nenápadně se snažíš zpomalit. Ještě je zde Luk a Kolíkáč se plácá osamocen někde vpovzdálí. Dáme mu čuchnout a zase za to jako vezmem. Nastoupíš z třetí pozice a co nemá ploutev ve jméně nebo na nohou, pod Čečelickým kopcem není. U odbočky na Řepín s pocitem viny sleduješ zřetelný odstup, který zmírňuje snad jen povšimutí si třetího, neznámého, mezi známou dvojicí KOKA. Zalehnutí do sjezdu na čele vedoucí trojice naznačuje, že extra významě čekat, se nebude. Aby tempo nepovadlo, v úvodu prvního většího stoupání stroze prohodíš: tady na Řepíně bývala prémie; tedy je jasné, že po zbytek trati se moc povídat nebude, načež Luk prohodí: na Doksech se vždycky něco semele. Vše ale probíhá v poklidu, oba pánové cítí vykonat na Romanově potřebu, čímž asi nejsou s to akceptovat tempo v tomto ,,stoupání opředeném mnoha mýty“. Povzbuzující Vlk podkresluje takřka pravou závodní atmosféru v tomto okamžiku prvního jezdce (jehož vnitřní atmosféra napovídá, na bednu by to opravdicky opět jistě nebylo).
Jenže to už jsi někde opodál u Mšena a pocity v takových situacích jsou jako snad třeba v kosmické raketě Elona Maska který letí vstříc Marsu – proletíš budoucnost, nejsi u cíle, vedeš let, avšak ten je zpovzdálí kontrolován až úspěšně přistáváš v cíli jako Crew Dragon (k ISS), z níž s odstupem pár vteřin a minut, jakoby vystupuje posádka.
Tradiční přesun k terase a překvapivé vyhlášení v duchu opravdovosti, navíc se skvělou restaurací dokresluje Vlk ten den vskutku fantasticky; o čemž svědčí jakoby lehce fotodokumentární tvorba z večera, která by potřebovala obsáhlý románový popis ať už ke skládacím brýlím zn.Lidl, kulajdě s ,,jarními“ hříbky, či zcela náhodnému zachycení el pistolera nebo domácím řízkům na zápraží.
Samostatnou část, či spíše celou knihu na pokračování by obsáhl příběh s krátkým názvem Pantáta.
Takovéto propojení ,,fototext“ ale aplikace VŠ zatím neumožňuje. Těžko říci zda je to dobře nebo ne; držme se zažitého ,,čtenářského koutku“, stačí že není zřejmé jaký kdo je na druhé straně čtenář nebo snad kritik; dost prázdných slov. Teď ať mluví dějiny.
Medaile jsou rozdány, jména zapsány, asi jako kdysi článek o Doksech v Pelotonu. Nikdo se nebude ptát - jak to bylo...