Poslední květnový čtvrtek, ráno buší déšť do parapetu, nikam se nechce. Probouzím gorilla glass a ťukám do virtuálního prostoru: Jedeme? Kapr potvrzuje, že on určitě. Jo, tradice se mají dodržovat! S Lukem si potvrzujeme nápad, hodit si auto do Doks a na start se pořádně rozjet….
Okna, vesnička s kouzelným názvem, kousek od Doks a blízko tachovského cíle. Závodní variantu hadříků a valíme k teplárně. Navigace ukazuje kolem 50 km. Černý mrak nad námi spouští první kapky. Luke si hraje s kapesníkem a následně se svým zamotaným řetězem. Tak tohle jsem ještě neviděl, ježek v kleci hadr. V hlavě záložní plán, že z Doks zbyde asi jen terasa…
To však zachraňuje dodávka z pivovaru Lobeč. Chcete pomoci? Tak tohle se nedá naplánovat. Jak ve starých dobách při TdF, když se spravovalo u místního kováře. Luke v dodávce do kovárny, já na kole v ukrutném ledovém a mokrém protivětru. No těbůh, ta holá kolena dostanou záhul.
Deštivý mrak nás doprovází až do Byšic, i ten vítr do zad moc nepomáhá k zahřátí se. Ruce odumřely, vzpomínám na promočeného Mamuta před pár lety. Musíme zastavit, abychom si navzájem vytáhli tyčinku z kapsy a podrželi si bidon. Za Kostelcem již sucho a proti nám první jednotlivci a skupinka, co chce dnes zažít Doksy. A pak již naši na špici hlavní grupy. Vmísit se mezi ně a užívat si konečně trochu tepla z okolních těl.
Všetaty, přejezd a nástup Kapra. Koukám jak vrána, oni snad již tady chtějí závodit. Vůbec jsem vlastně nepřemýšlel o tom, že to bude nějaký závod, že možná na Romanově se trochu počechráme a pak v klidu dojedeme do cíle. Ale nadržení kluci mají jiný názor. Bobek, Kapr a Turista odskočili, zařvu na Luka, že musíme s nimi. Luke se docvakne za Všetaty, mě dají čuchnout před Čečelicemi. Mám vymleto. Tohle jsem nečekal…
Kapr zůstává solidárně se mnou, a ještě se k nám dotáhne Aleš z CKKV. Roviny jede jako ďas, ale na Řepíně ho necháváme za sebou. Jaké je však překvapení, když před sjezdem do údolí je zase u nás! A celé údolí aktivně a neúnavně tahá. Od Romanova pak již v bratrském souznění komentujeme ubíhající kilometry trati, vždyť tolik jsme toho tady prožili!
A stejně tak na terase, která je letos hodně komorní, ale o to pro Šlapky úspěšnější, vždyť tolik placek hodně dlouho nebylo :-) Večer se pak nese v příjemné atmosféře v nedaleké restauraci, kde si zábavu bere na sebe především náš Pantáta alias zasloužilý umělec Miroslav Donutil. Jeho hlášky se ještě dlouho nesou májovou nocí nad Doksy při lítání špuntů, cvakání zátek a olizovaní se při konzumaci Oťasových řízků. Jo Doksy jsou Dogzy!
Děkujeme CKKV za milé pozvání, tradice nepřerušena a jsme moc rádi, že můžeme být její součástí …