Po malé odmlce trochu závodní víkend. Sobota Pečky, neděle JCL. Víkend před tedy ve volném duchu Vysočinou; i když pojem volně se v poslední době kamsi vytratil. V týdnu pocukrovat ještě pomalejšími 60ti a 30ti, potvrdit Vláďovi hojnou týmovou účast a ujasnit si trať.
Sobota ráno tradičně trošku naspěch díky nejasnosti v čase; nečekaně Tomovi pro klíč a ještě se záložním plášťem na zádech který neznámo kde prošoupal. V Semicích se nečekaně připojuje Kapr, společně syčíme na mambách Hrabalovým Kerskem.
Na lajně pěkná sestava, čistě za sebe s žádnou taktikou ani úmyslem. Je nádherně slunečno, teplo. S Kapříkem úderem startu ukrajujeme první km, Líba přidává brousek aby ostří neztratilo říz. Pravidelně doplňuji tekutinu, cesta k Molitorovu uteče nad očekávání snadno. Hlídáme pozice, zprava Líba, zleva Luk, tempo stabilní, netlačíme na pilu. Před poslední serpentínkou si nastupuje McHamer, nechává mě to klidným, až na Rybu a Luka kteří se jej pochvíli s Líbou snaží pronásledovat. Co naplat trošku přitlačit a doskočit něco stojí, včetně zpytování. Tohle někdo odskáče. Za Bulánkou kontroluji přeživší, evidentně to pravé porcování přijde pod hvězdárnou. Jdu na špic a ještě trochu brzdím, kdyby chyběl někdo o kom nevím. Přeci jen Šlapek přijelo 9 (o jednoho víc než jsem potvrdil). Před horizontkem u Brníku zvažuji nástup, ano, tady je to pravé místo, 50m před ním to pořádně rozporcovat využít rychlodráhu kolem Kostelce, Jevanské údolí a vytvořit si dostatečnou rezervu na Střímelice a Vodslivy. Nicméně zůstávám v klidu, brzdím balík, načež mě Kapr začne pucovat že místo brzdění nastupuji. Úplně tomu nerozumím a je mi jasné že si to nedá vysvětlit. Pod Jevany ujíždí Ryba, brzdím co to jde, ale Kapr nastupuje protože musí brzdit a sjíždí Rybu, tak si jedu na své třetí pozici a vychutnávám nový povrch v údolí.
Po chvíli je nezbytné zpucovat Toma aby se uklidil s ohledem na 2x5km stoupání - srandy bude ještě dost Tome...
Pod Střímelicemi pěkně zvolna, roztaženi 4 po celé šíři. Zprava se tlačí Líba, zleva vykukuje McHamer, kterého si Luk nechá svévolně bezohledně nastoupit. Vyvolá to nejistotu, pocit marnosti a utrpení. Před Ondřejovem malá dírka kterou nehodlám sjíždět. ,,Padák" do Chocerad poletí, využívám Líbu, Luka; nicméně síly ubývají a Luk se navíc projevuje jako zdatný rozjížděč sjezdů. Tedy tak nějak se držíme pohromadě až k návsi Chocerad kde máme s Lukem cca20sec náskok, který marně využíváme pod Vodslivy. Tempo předjíždějícího balíčku je stabilní, přidáváme se, ale jet 22 mi nechutná, 20, místy i 18 (nemysli jen na watty) je přirozenější, vystupuji a nechávám Lukovi ďourku. Nastupuje, dle očekávání odpadá. Kupodivu zůstal i Ryba. Na horizontu máme asi 30sec mezeru což je příliš i když Ryba před Dojetřicemi hlásí škodnou v dosahu. Na řece už je to minuta a nikdo není vidět. Přesto jedeme poměrně fest a sbíráme nějakého šmudlu, kterému činím za nástupy.
Snažím se přežít Nechybu, dostavuje se charakteristické cukání nad koleny, setrvačnost udržuje již jen možný pocit zesměšnění vytrvalostním esem s tretrami velikostí lemující hranu přední a zadní galusky. Ryba jede slušné tempo, snažím se mu párkrát pomoct, jedná se o ukázkovou práci týmu Luk, Ryba, radost se svézt; přes Kouřim přežít zablokovanou nohu a domotat k cíli kde se necílí, jen symbolické pořadí.
Posečkal či mohl odjet? Zůstane Rybím tajemstvím
Závěrečné posezení a povídání dokresluje nádherné letní poledne. 100km v průměru 35; 1200m up, ne že by to bylo moc, ale v závěru to tam bylo. I Tom s Kolíkáčem a Kaprem tam byli a v celku 9 šlapek. Dobrá práce SKC Pečky