V té naší e-době je dobré očistit e-vzpomínky a přepnout se do realu s pocitem unavy,smradu i vůně linoucího se pachu smažené cibulky, či sladkého guláše přez horní náves spodní středočeské vesničky.
V tom píííp,pííííp a ještě jednou pííííp, cítíte to, já jo...je tu říjen a sním tradice wobjížděčů sólistů, ale i těch přítulnějších grupařů, ano jsem grupař a to píííp byla poznámka v kalendáři s odkazem na legendární Ještěd.
Prohodit pár e-chatů a zajistit si tak místenku v Prymulově omezeném kupé, kupuji tedy poslední flek, uff vešel jsem se a ted už jen poladit, co na sebe a co do sebe. Noty se prý dozvím ráno, tak neváhám a snažím se nabastlit blatníky na to wobjížděcí kolo, totalně se mi nedaří a vzdávám to s pocitem prohry smířený s exodusem na konci grupy.
Ráno budík na 6:30AM, ještě tradiční kolečko s kaKájou a přečíst si tu slavnostní zprávu "berem jednice", neváhám ani vteřinu a už se zahaluji do BMC od hlavy až po ponožky, ještě v rychlosti prohledat skříň a vyštrachat ty krásné oranžové návleky, neb tak krev tam je a jen si odskočila do světa na vyučenou.
Slyšíšto.... Cvak a ještě jednou Cvak a první otočka pedálů je zdárně za námi, budík se roztočil, nohy neodmlouvaj, zadek sedí, jen jsem v drobném desetiminutovém záseku, no nic, opouštím komfortní srdeční tlukot a nahrazuji jej burácením vysokoobrácejícího CNC stroje se Švajcarskou přesností. A je to tu, 8:27AM, otevřené vrata v Sojovicích značí ten správný den a Kapr s úsměvem už naznačuje dnešní náladu.
Za chvilku po panelech doráčí zbytek grupy, slavnostně ukazuji Kaprovi místenku do kupé a velí se nasedat, jen Ryba naskakuje už do rozjetého vlaku někde z rybníku..., sestavíme dvojičky a já s pocitem tepla s Rybou lezu na špic, skláním hlavu k digitálnímu světu a čtu 5st, stáčím hlavu na Rybu a ptám se, zda-li nezapomněl rukavice, od té doby mi začala být zima....
V jednu dobu se dostanu vedle Míry a ten mi zděluje,..."mám radost, když to bolí, ale ještě větší radost mám, když to bolí ty za ním" Míro, slíbil jsem ti, že to nezapomenu a taky, že to dám do hlášení.....kolem nás propluje pár vesniček, městeček,městysů či měst a už se zvěčnují selfíčka na vrcholku pod anténí střechou.

Sem to byl ten krásnej výlet s průměrkou 27,5 a ikonickým názvem "v říjnu na Ještěd"

Od tohoto bodu začal tempo navyšovat Míra a z cesty od antény se stal regulérní závod za který by měli členové šlapek obdržet pořádnou porci bodů, o tom žádná.....Gastrozářitek od Kaprovic zachranuje náš rod před záhubou po meči.....slyšíte to....Cvak,Cvak,,,tak to jsem přistál před domem, vypínám digitální svět i sebe....a co bude dál.......