....teplotní graf po delší době se pomalu proměnuje z modré na červenou barvu, je tedy zapotřebí přerušit zimní cyklistický spánek a začít se sebou něco dělat. Zvyšuji denní počítadlo návštěv na šlapkovských web stránkách a kliknutím potvrzuji svou účast u akce. Od listopadu mám vyjetou kolej jen do/z práce a tak při představě 100km a víc v sedle se mi rossí čelo a naskakují jiskřičky před očima. Je tu možnost se vrátit pod deku a otočit se čelem ke zdi, ale chci to? Nechci, do toho se rýsuje pořízení bazarového kola, které dostávám k testování a tak ve svém nejoblíženějším dresíku otevírám ráno bílé vchodové dveře, jen žádná změna se nekoná, je sice cítit ten teplotní rozdíl 24stupnů (doma topim na 22), jen pohled ven je stejny, jak na ty vchodové bílé dveře. Blikačku vyprovokuji k jasnějšímu svitu a už ukraju první kilometry k místu srazu. Cesta letí, kolo se mi líbí čím dál víc a tak dorážím s 20minutovým fórem, kroužím, čůrám a do toho to slyším slavnostní hlášku z poza mlhy "chčijem"...jsou tu, jaká radost vidět staronové tváře po několikaměsíční odluce.....zastrčit nářadí a šup do práce, do té práce, která se jen tak neomrzí, valíme, mlha se pomalu rozpouští, silnice suché, sem tam potok z přilehlých polí a modrá křivka teploměru za podpory sluníčka se přehoupla do plusových čísel. Nemám blatníky, což beru jako malus a s ohleduplností k ostatním hlídám poslední pozici. S nadmořskými metry se ovšem mění i skupenství vody z páry a vody na led a sníh, který místní silničku vedoucí na Lukov maskuje s okolním světem, jen vyjeté koleje od aut určují šířku jízdního pruhu, je to konec, pojedem dál? Někdo to už otočil, jinej vyčkává a Kapr hlásí " je to jen o hlavě,pokračujem" a bylo rozhodnuto. Za chvilku opouštíme dobitej kopec a směřujeme zpět kolem modré benzínky, kde se připojují odpadlíci a valíme domů se zastávkou, kdy nám Kolíkáč nutně potřebuje předstvat , co vše vozí v brašničce, kolik se tam vejde děravých duší a pláštů.......kolo vydrželo, kupuji a Vám Všem veliké déky. čespa