Wobjížděcí srdce tlučou na poplach, když vidí tu předpověď. Kapr bere dovolenou a Luke vytahuje z historie na povrch svoji trasu Kamenné Mosty. Těším se na nová místa, třeba Čáslav na kole, tak tu tuhle rýhu na řídítkách ještě nemám. Ráno ale není slibované slunce, za to slibovaný Profesor s Pirátem jsou na kruháku. A na Téčku Luke, jižní větev v dnešní plné sestavě se jede spojit s polabskou. Profesor na jednici špačkuje, tenhle hegeš si nepředstavoval. Teplota u nuly a silnice oslizlé z padající mlhy. A do Polabí se to ještě zhoršuje. Neodhadl jsem vrstvení návleků na tretry a rukavice. Periferie nejsou v tepelné pohodě. Kapr ale s úsměvem na tváři, tak netřeba propadat chmurným myšlenkám. Tohle jsou pro mě chvíle, které se mohou zjevit v top momentech závodních bitev, kdy se člověk láme v hlavě, ale přeci se kvůli tomu nezlomí!
Hegeš, mlha, blikačky, nahazující bahno a přísná lajna. Lezu na špic a chci si rozproudit krev, ať nevychladne a doteče teplá do konců prstů :-) Profesor s Pirátem to točí na Kouřim. Naše trojka točí dál ve vzorné spolupráci. Vybavují se fragmenty Beskyda, jak jsme řvali blahem pod Kasárnami. Mlha nepovoluje, ale Luke hlásí, že Kutná Hora bude se sluncem. Moc tomu nevěřím, ale věže Barbory nás opravdu vítají v celé své kráse. Historická dlažba prověřuje upevnění blatníků, tohle má atmosféru! Promotali jsme se centrem a valíme na Čáslav. Tak tady na kole jsem ještě nebyl. A mlha si s námi zase hraje. Náměstí v Čáslavi vyžaduje foto a sdělení to na sociální sítě! Profesor s Pirátem tam již flákli foto ze sluncem zalité Bulánky. My se taky dočkáme, motto našeho výletu láká k opalování. Parádně opravený most, dokonce do zatáčky, ti naši předkové měli teda nápady :-) Dostávám pravý objížděcí hlad, v bublině nad hlavou se rýsuje vyvoněná bageta z pumpy. A stává se to realitou u Golčova Jeníkova. Nádhera, vyvalit se na sluníčko jak někde v Alpách na solárku, cpát si břicho, zapíjet to americkou srajdou a kecat s kamarády, kteří v tom taky lítají až po uši. Tepelná pohoda se rozhostila po celém těle a spíše to teď bude o dobré ventilaci. Slunce totiž konečně zvítězilo.
Letíme do vany a tyhle návraty s větrem do zad jsou epické. Zapadlé silničky s čistým asfaltem, žádné ukazovaní děr, jen na špici nechat potřebné watty pro kumpány za mnou a pak je zase zneužít v háku. Jak opojné, tohohle se nedá nabažit, tohle neumí žádný jiný týmový sport. Kapr s minimem kilometrů si to užívá jako junior, co ho vyrazili od maturity. Luke už nehledá hřbitovy jako před pár lety, ale dokáže jet tvrdé a dlouhé špice a ještě se přitom usmívat. Jak já mu závidím, ten jeho mladický progres, který ještě určitě nedosáhl vrcholu. Stop, potřebuji se vydýchat, ten brdek za Ždánicemi už jedeme v závodním tempu. Bus zastávka, kde jsem pohřbil přední Ksyrium a kde mě Iceman zachránil autem. Tyčinka s buráky a sladká břečka z termosky, to je palivo na závěrečné přistání k domovům. Luke nechce ze špice, Kapr pluje na Sojovice a já se rád nechám odtáhnout do vany pod bodovky. Safra tohle zase stálo za to!