Pondělní pracovní dopoledne, zapomněl jsem heslo administrátora, které jsem vyťukával snad už 1000x. Jsem stále ve stavu totální vymletosti. V autě řídím jako robot, až se chci profackovat, ať se probudím. Navzdory svým veškerým zvyklostem parkuji před nákupní stodolou a musím dát horké capuccino z automatu. Zavzpomínat tak na pumpu v Ústí pod mostem, odkud je to šíleně daleko. Zalézt do vytopeného auta a usrkávat tu břečku. Pocit, který nemůže nikdo pochopit, jen snad ti, co to včera prožili se mnou. Nemusím šlapat, jen zařadit za 5 a pomalu se šinout krajinou…
Sobotní večer a mně se nikam nechce. V hlavě válka a beznaděj. Do kočárkárny je to snad dál, než to bude v neděli na kole. Otestovat Kapra, jestli to má v hlavě. Má! Musím! Jakmile vyměkneš je konec … Zimáka převezu výtahem před byt a mokrou hadrou otírám ten bordel z minulé soboty. Safra, to počasí se s námi letos nemazlí. Wédéčkem zalejt řetěz a pohladit pláště, ať zítra vydrží. Stejně nějak tajně doufám, že ráno se zhroutím a pošlu zprávu, že to nedám. Navíc jsem tam někdy v lednu naplánoval Varhošť, která je teď určitě ukryta pod sněhem a ledem. Ale Vladimír K. píše, že se nás těší, stejně tak Hulis… to jsou zase stavy…
Ráno se motám zkontrolovat teploměry. Předpověď nevyšla! Do ulice je jen -4 a výhled na Říčany a vycházející slunce dokonce jen -1,5. To půjde! Tradiční zimní hadry, zapnout navigaci a ťuknout si s Tomášem B. na Opatovské. Jeho odhalené uši mi dodávají naději, že je snad i teplo. Inventář Oťas a nabíráme nemluvného Luka na T. Kutnohorská rozkopaná, ale po chodníku to jde projet. Vláďa už nás netrpělivě vyhlíží. Slunce vylezlo, nohy se točí jak dobře namazaný řetěz, je mi krásně. To jsou stavy…
Luke nemluví a je naštvanej na celej svět :-) Ani Mírovice, které doplňují naše stavy, ho moc neobveselí. Navíc pomalu slunce zase zapadá. Huby máme zmrzlé, moc se panty nechce hýbat. Beřkovické sanatorium tomu dodává tu pravou šťávu a atmosféru, kopec, ale nikomu se nechce zvyšovat rosný bod pod bundou. Říp bereme zprava a padáme do Roudnice. Skupina funguje, hezky to do Lito uběhlo. Loučí se Martin a my do Žernosek, kde trefuje Kapr jediný kámen na silnici přímo na komoru. Reakce je tu po chvíli, prázdný předek. Místní dělník - cyklista přináší ubrus, ať to má servisman Kapr se vší parádou. Bomba zasyčí a jede se dál.
Nadhazuji do pléna, že bych Sebuzín vynechal. Překvapivě se neozývá žádný zarputilec, který by si chtěl gumovat namrzlou držku do kopce a pak se třást ve sjezdu do Ústí. Ještě diplomaticky to vysvětlit Hulisovi, který k nám přilétl od Děčína. Ale i on je nadšen, že Varhošť nebude. Tak není co řešit, valíme na pumpu kolem vody. I tak to nějak bolí. Nějaký magnety tam jsou, fouká proti a Hulis mi zle topí ve dvojičce na špici :-)
Pumpa, bageta, enegeťák a rozvalit se do občerstvovacího koutku. Profesor komentuje foto: „Dobrý lazaret“. Jo jsme na půl cesty, ale nazpět to bude již přece pohoda s větrem v zádech. Plácnutí si s Hulisem a Matesem, jsou to borci, že přijeli. Myslím, že to byla motivace na obě strany, díky! Foto se Střekovem nesmí chybět a pak už se nechat hýčkat exkluzivním asfaltem a rychlostí nad 35km/h. Tohle nikdy neomrzí, navíc když jedete v háku. Letíme zamlženou krajinou a jen pozorovat teploměr, jestli to přelezlo 0 nebo ne. Kapsy mám prázdné, termosky daleko, těším se na pumpu Veltrusy. Nohy stále v topu, jen hořejšek si to nějak neužívá, nevím proč, přitom zima mi není.
Tenhle automat tu nějak zapomněli, břečka za 10Kč, to je na foto týdne. Luke objíždí pumpu, aby nevymrzl, jó každý si začíná prožívat svůj wobjížděcí příběh. Teď to již chce tu nejlepší a nejkratší cestu do vany, vlézt na špic, tam mi to nějak rychleji ubíhá. S Vladimirem K. probrat plány na novou sezónu a s Kaprem stavební zákony. Blíží se dvoukilo a místo slastného pocitu mi začala v břiše válka. Něco se tam začalo prát a v pravidelných intervalech se to opakuje. No pěkný! Tohle jsem snad na kole, ještě nezažil. Prostě dolejšek nechat a hořejšek potřebuji vyměnit!
Uteklo to parádně, El clasico sice bez Sebuzína, ale stejně to zase stálo za to. Mnohem lepší než držet v jedné ruce pivní mok a v druhé ovladač a válet se po sedačce. Děkuji borečci, jste stále nezničitelný!