Jaro bez Sázaváku si již od roku 2009 prostě nemohu jinak představit. Navíc od roku 2015 jsme se stali organizátory a chceme ho udržet při životě. Letos již 30. ročník. Když jsem poprvé dolétl v čelní grupě v roce 2019 do cíle, tak jsem si to zarámoval a věděl jsem, že tohle se už nikdy opakovat nemůže…
Ve čtvrtek nalajnovat trasu a projet si v klidu všechny zásadní úseky. Nohy bolavý, jsem bez síly, vůbec nereaguji na nějaké zrychlení Lukeho nebo HonzyB. Ještě, že se na každé křižovatce zastavuje.
Na prezentaci nával a z těch jmen jde respekt. Přejedu s nimi vůbec Vyžlovku? Z pořadatelské nervozity mám oschlé rty už na startu, ale nohy se bezbolestně točí. Pohltilo mě to zase parádně, tak si to člověk přeje a říká si, že už to třeba nikdy nezažije. Hromaďák je pro mě prostě nej a nemůže se tomu nic vyrovnat. Hned po startu odjíždí jeden z Unlimited a já bezhlavě lezu na špic, ať nám moc neodskočí, přeci nepojede auto před ním a před balíkem nic. Vnímám kotel Barbánka, který rozvěsil i vlajky (dres) po okolním křoví, tohle nabíjí, díky! Únik zažehnán, využíváme luxusu zaváděcího auta, které nám připraví bezproblémový přejezd Vyžlovky, díky kluci!
Letím v balíku údolím na Jevany, jó první postupný cíl splněn. Loknout z bidonu a zase se tlačit dopředu, jelikož serpentiny z Hradce hned od spodu se jedou pěkně zostra. Kapr valí jako howado a hákuje Top 10. No ty wado, tohle je tedy palba. Luke snad za mnou, není sil se ohlížet, jen si hlídat Kaprův zadek. Strava doma hlásí PR. Ale jsme s nimi, Hulis, Luke tu jsou taky a jen ztěžka komentujeme to Kaprovo běsnění. Nahoře kotel od Kocoura a Camrdy a pak ještě z fotek zjistit, že Bobajz chytil díru, kterou si ale bezproblémově sjel. Navždy budu vidět ten Kaprův výraz v obličeji po Hradci. Takhle se bojuje, ty nespočetné okamžiky ze závodních bitev, které jsme spolu zažili, tak znovu ožívají! Luke to taky glosuje a smějeme se tomu jak po nějakým jointu. V cíli to komentuje i Jarda Halík a Líba Janoušek, že ten Hradec snad vyjeli jen kvůli Kaprovi :-)
Oplany za námi, Vlkančice taky. Síla závodního balíku je neskutečná, ty brdky snad ani neštíply. Do Sázavy vyklepat nohy, top momenty dnešní bitvy jsou tu. Viadukt, Luke jde na špic, ale pak je to již v režii Čespy. Tak si za něj najet a držet druhý flek. Ale cedule vesnice Dojetřice už to seje přesně jak velí tradice! Valí se to přes a nic s tím bohužel neudělám. Přibližně Top 12 odskočilo i s naším Hulisem, ale stíhací letka se šikuje v zajímavém složení. Hlavně je tu Honza Kulhánek a nějak mu věřím, že to na Ostředek sjede. Ale já musím hlavně být teď s nimi! Cítím tlak na plících a hrozné vedro…
Rozepnout dres jak v červenci. Magore! Co budeš dělat v tom ledovém sjezdu do Chocerad? Podařilo se, vrchol zdolán, Luke je tu taky, tak paráda! Šetřím na ocase, jak mi přikázal Luke, který se jde za Šlapky bít na špici. Mám tu dva soupeře z kategorie, Jardu Halíka a Michaela Mullena. Začínám řešit zapnutí dresu. V tom šrotu to jaksi nejde, ale v hlavě mám, že ho musím zapnout. Tak Honza K. to dokázal, sjel čelo a já zapnul dres. Jet bez držení a hákovat a najít úspěšně zip mě hrozně psychicky povzbudilo. A je to tak tak, někdo nastupuje a jede se přísná lajna dole za oblouky. Plápolám na chvostu, a vím, že v Choceradech to bude tak natažené, že mi to zase určitě odjede. Ale sakra je to náš závod, tak co se ostýchat! Takže do sjezdu přes Vodslivy si vlézt na špic a vidět zaváděcí auto. Jak omamné. PR ve sjezdu mi z toho cinkne. Dobře Kolíkáči!
Před přejezdem řeky nás zbrzdí autobus stojící v zastávce. Nohy drží, tak si pohlídat přední pozice. Výhled na prémii, jeden boreček nastupuje a po chvíli jde po něm Čespa. Začíná mě to ukrutně bolet, a navíc mi cukat v pravém stehně. Znovu rozepnout dres, třeba to pomůže. Ale moc to nepomáhá. trocha zaváhání a HP mi naznačuje, že do čelní grupy nepatřím a chytám odlep. Ale Kocour s Camrdou vytvořili znovu orange kotel! I pro ně musím ještě zvednout zadek! Hulis stále s nimi, Luke někde za mnou, slíbili jsme si žádné ohlížení a svěšování, tak za HP naštěstí doskákat mezi auty zase do čela. Kudla! V tohle jsem nevěřil! Ještě ty kostky musím s nimi! Vyškrábnout ze sebe 450 wattů a zapadnout na konec balíku. Euforie!! A ještě si to osladit znovu zapnutím dresu! Poprvé se dnes otočím, zdali není Luke kousek za námi jako před rokem…
Pak zazlobí brdek na Třemblat, kde to znovu pořádně štípne, ale neodpojí. Vznáším se v posázavské galaxii a užívám si těchto chvil. Ze soupeřů kategorii 50 je tu už jen Jarda, má sice prý o 3 kila navíc, ale jede stále parádně, to v tom cílovém brdku asi budu bez šancí. Bidon chrastí, Luke sliboval, že mi dá kdyžtak napít, ale není tu... Jsem apatický, potřeboval bych týmového parťáka na pokec a vyhecování. Ale svaly v nohou toho už mají dost a pěkně cukají. Hulis stále skvěle u čela sleduje nástupy. Já nevěřím, že by mohl někdo odjet, a navíc bych s tím v tomhle stavu stejně už nic neudělal. Ještě mi to cukne u Hradešína, když přes křižovatku přibrzdím. Ale nakonec můžu zvesela zahelekat do balíku poslední kilometr! 20 závoďáků si chce vychutnat cílový hup a s nimi i dvě Šlapky! Vidím Jardův zadek a věřím v zázrak, který se ale nestane. Jarda nás nakonec dá oba, ale i tak se to sakra povedlo. Tímhle zase dlouho budu žít! Díky, že to furt držíme a přináší nám to tolik emocí!