Reportáž jsem nepsal už hooodně dlouho, že mám problém přijít na to jak se vkládá k akci.

V pátek po směně nastavuji budíka na 6:30, abych stihl vypsat NBA střelce, nasnídat se a navlíct se do zimních hadrů. Nakonec se rozhoduji, že vemu jednici i když je lehce mokrá silnice, ale řikám si že vítr (až 10 m/s), který dnes všude předpovídali to rychle vyfouká. U Shellky se nás schází asi 5 kusů, na téčku se připojuje Luke a v Dubči Camrda. V Radonicích odbočujeme ze zajeté cesty na Brandýs a přes hodně hrubé kostky drncáme do Přezletic. V Mírovicích už čeká Kapr s Alfem, dáváme foto a valíme na Líbeznici, kde se připojuje Ivča. Ještě před Kralupami na křižovatce čeká legenda Fousáč. Do Peruce to nebude zadarmo, jelikož fouká západ, takze na rovinkach to je hodně znát na špicích. Za Kralupami ještě naskakuje do vlaku Orlík s obligátním batůžkem. Někde na 65km v brdcích začne ztrácet Mnich, který se zbytečně často větral na špici, na 70.km to vzdává a s ním se otáčí i Oťas a Camrda, který musí být do 13h doma. Škoda ho, mohl potahat špice, takhle už moc tahačů nezbývá - Rouvy mistri Kolikac s Lukem, Mlhos.
Najednou se začne jet znatelně vyšší wattáž, Kolíkáč už není tak milosrdný - slova jako moc, o trochu míň se vytrácí z jeho slovníku. Brána ve Vraném a už je to jen 5km do Peruce, to už dám a pak zpátky po větru řikám si. Fotka u pomníku přehlídky spojených armád protinapoleonovské koalice před Bitvou národů u Lipska 1813 i s Vlčákem, Pistachiem a Pumpičkou. Na pumpě vyžuknem s Robertem litrovou pepsinu a obdivujeme vlající prapory. Letos je si, ale ještě zajedeme k Lounům, což znamená asi dalších 15km proti větru, na špici jedu 250w a rychlost je 20-22kmh, z kopce -3% Luke s Kolíkáčem na špici šlapou a jedeme 25kmh. V Počedělicích se otáčíme a hned se jede jinak, jedeme skoro pořád 35-40 po rovinách, sem docela často na špici, někdy možná až zbytečně dlouho - s Lukem sme tam skoro 10km, ale jede se mi docela dobře a hlídám si tepy, abych moc nechodil přes 150. Nejprve začne v brdcích odpadat Pumpička, pak Orlík, ale vždy na ně počkáme. Jede to tak dobře, že na 140km si uvědomuji, že to je 60km už bez jídla a měl sem si dát tu Margotku co si vezu v zadní kapse. Posledních 10km před Mělníkem už hypnotizuji svou mysl párkem na pumpě, na bočáku zažívám první krizi, když už nejsem schopný jet špic na větrné straně a stěhuju se dozadu do závětří. Na pumpě to už nezachrání ani mega hot dog a margotka, Kolíkáč kupuje litr džusu a dává mi půlku. Ještě vydíme Orlíka jak projede kolem pumpy, zase sme ho někde ztratili a on jel sám. Jak pronese Kolíkáč už jen pajda. Jooo ale pro mě hodně bolestivá, už jak se rozjedem cítím, že to bude utrpení - začíná mě bolet krk, navíc nás na hlavní opískuje ňákej retard ve starým bávu. Kolíkáč řekne pod se za mě schovat a já dalších 20 min hypnotizuju jeho zadní kolo. Tady už sem hodně dlouho nejel, moc už si to tady nepamatuji, jen vím, že to bude jeste kopcovaté u Prahy. Odpočítávám každych 10 pak 5km do cíle. Odpojuje se Kapr, pak Ivča. Odpadá Tomáš, čeká se, pak začnu odpadávat v brdku já, ale čeká se. Koukám jen tak metr před sebe, abych šetřil bolavý krk a snažím se jet v háku za každou cenu - musel to být hrozný pohled, Kolíkáč to několikrát komentuje, ale nezmůžu se už ani na odpověď. Sem docela rád, že jedu rovně a je mi jedno mi vše jedno. Někde v Kyjích cinkne dvou kilo a za námi je poslední významnější brdek, teď už je jasný, že domů dojedu.

Neuvěřitelné od rána do večera na kole v skupině stejných magorů, který jedou celý den v zimě a větru do běžné populaci neznámé Peruce. Hodiny ukazují asi 16:30, to sem nečekal že to bude dnes tak dlouhé. Musím poděkovat za odtah z Mělnicka, takhle jetej sem nebyl na kole už hodně dlouho, je to skoro jako v hospodě po 10 ipách.