Wobjížděcí šílenství vlezlo na mozek a nedá se to ničím vyhnat. A přitom do Kralup to nějak všechno bolí, nohy nejedou, hlavě se nechce, furt fouká, marně hledám nějaká pozitiva v tom vichru ze západního Německa. A přitom tu nějaké plusy jsou! Vidět na špici Profesora, jak si to užívá, to se málokdy vidí, nebo Ivča, která si to švihá na vysokých karbonech jako nic anebo před Kralupy nabrat legendu legend, Fousáče! Tohle jsou prostě nezapomenutelné chvíle, ale ty nej hity mají teprve přijít!
Olovnice, Kamenný Most a v Ješíně sváča! Byla taková nehlášená, tak omluva, že někdo se nasytil již za jízdy a pak tam nevěděl co dělat. Já nějak neměl sílu něco za jízdy do sebe cpát, jen držet rodla a směr. Kapsy a termoska tak daleko! Luke trasu fakt vymazlil, za to mu patří velké díky, že tomu věnuje čas, pak jen stačí se plně oddat budíkům a jeho šipkám a pěkně do kruhu šlapat :-) Pauza by měla pomoci, ale vítr nevypnula. Takže přes Hobšovice, kde se konal PRS a POS 2015 je to hodně na morál. 70 kilometrů z domova a jak říká klasik Líba, do 70 km to umí všichni, ale pak se to teprve začne lámat. Nejdříve odlétne s milosrdným větrem do zad spěšný rychlík Camrda a po chvíli ho následuje i Mnich s Oťasem. Škoda Mnicha, příště to chce více šetřit, nelézt na špic a jet furt v háku. Kapr jen zahlásí, že teď už je tady nejslabší on a hrdinně leze do levé návětrné škarpy a zabíráme tak celou šířku silnice, aby se tam všichni schovali. Cedule Vraný 3 km mi do nohou konečně vysílá potřebnou energii a nadšení. Teď chci být na chvilku já ten ledoborec, který bude rozrážet studený vítr. Jako bych slyšel Turistu, který nám vždy zle zatápěl na špici, chci jet prostě tak, aby to všechny bolelo :-)
Brána ve Vraném, vzpomínky na Vitase, který nás sem poprvé zavedl, brána do nové sezóny! Měl bych pošetřit, špice už bolí, ale opojení je veliké a chci to dorvat až k pomníku. Vítr duje, ale o to více je to epické setkání u sochy orla, Vlčáci a Pumpička! A na silnici od nich nápis „Kolíkáč 50“. Tak to bere za srdíčko a slzičky na krajíčku, díky moc kluci! Foto, houska a rychle na pumpu. Tam si dát do frňáku s Prófou tu nejlepší americkou limču všech dob, jó tady chutná všechno. Doráží hrdinný Fousáč, legenda, se kterou jsem dojížděl svého prvního dlouhého Krále. Vzpomínky padají jedna za druhou, jak se vše, tak nějak spojuje při tom oranžovém výročním roce. Vlajky vlají na Prahu, až se málem utrhnou, ale my dnes ještě chvilku musíme proti, směr Louny, vzdát hold jednomu nezapomenutelnému členovi, Šemíkovi a jeho víkendové haciendě v Počedělicích. Ale cestou tam dostaneme ještě parádně nafackováno od toho krutého vánku. No pěkně to v tom sjezdu se všemi zamávalo.
Ale pak jsme otočili konečně kurz a kolem Ohře do Roudnice to byla silniční serenáda! Málem ani nešlápnout a na budíku to začínalo furt rychlostní 4. Nezapomenutelný! Pumpička bohužel díky technice nestíhal hákovat tu rozdováděnou grupu a ani Orlíkovi to moc nechutnalo. Do Mělníka už v bočáku, obdivovat Vlčáky, že to dají domů zase proti. Párek pohladil naše žaludky a začaly přicházet závěrečné wobjížděcí stavy. Orlík si raději sám prožíval svůj příběh, to Tomáš s Profesorem asi chtěli taky, ale my jsme jim to nedovolili. Skvěle jedoucí Kapr a Ivča zamířili do svých domovů a na Jižňák to už byl boj Tomáše a Profesora s mlhou před očima. Mlhoš a Luke si to užívali v nejvyšší kvalitě, krásně to objeli bez ztráty kytičky... Jó další ročník Peruce za námi, možná nejnáročnější, co kdy byl...
Pocítil jsem to naštěstí v plné síle až doma v teple, takhle vyndanej jsem dlouho nebyl. Z vany jsem lezl po čtyřech rovnou do fotelu. Neměl jsem sílu udržet příbor nebo zvednout skleničku s afterdrinkem. Děkuji všem, co se o to zasloužili! Hluboká poklona před vašimi výkony, ten vítr byl megahustokrutopřísnej!