Košov. Kopec. To by mělo letos sedět, ale Romanov ve čtvrtek nahlodal sebevědomí. Výlet s kumpány, roztočit nohy tam, vyjet kopec v červených číslech a pak se domotat zpět v závodním stresu, aby se to stihlo do tmy. Dobrý trénink na maratóny. Netluky natěšený Luke, Kárané Kapr z práce, který již vyfasoval proviant v tašce na zádech. A Sojovice Bobek. Grupa, jak vystřižená z časopisu, ve stejné módní linii, dlouhý dres nechávám v poštovní schránce u Kaprů, bude to na krátký krátký. Letíme směr Loučeň, tvrdé špice, tvrdá lajna, tohle je řemeslo. Skvělý povrch, tak pro tohle inženýři vynalezli karbonový kola. To je pocit! Tempo neupadá, Bobek hlásí průměr 34, Kapr se ptá, co budeme dělat v Košově?! No závodit nééé a hned se hrnout na špic a posílat tam wattovou nálož pro kamarády v háku. Sobotka, náměstí, zahrádka jako před rokem, chvilka času, oschlé rty lákají na jedno startovní. Tady se čas zastavil, jó když šlapu, tak žiju! Na záda si nás nabere McHamer a odtáhne na prezentaci. Plácnout si s Pistachiem a odstrojit kola. Ani gram na víc! Sundám i brýle a nechám je pod kopcem :-) Start, rozjet to na velkou a za viaduktem nabourat do kopce. Za chvíli je tam 36x28 a jen tupě čumět, ať to začíná 3. Hnus velebnosti, rozbitý asfalt vůbec nepomáhá a ten výhled před sebe na tu stěnu už vůbec ne. Před mnou 30 sekund Martin Vitvar, to je magnet. Vůbec se mi nejede dobře, nějak nemůžu chytit tempo, motám se nahoru k hospodě a sním o tom, jak to po odbočce na hezký asfalt rozbalím. Martin sjet, ale o rozbalení nemůže být vůbec řeč. Ono to vůbec nejede! Až orange kotel v cíli mě přinutí znovu přitlačit. Nějak jsem si to nestopoval, jen vím, že dole jsem startoval, když tam bylo 17:33 a nahoře vidím, že tam svítí 17:44, takže to bude určitě přes 11 minut. Jsem tragéd! Ztěžka vydýchat, nabrat odložené věci a jedeme nach Badewanne! Koncertní taktovky se ujímá Bobek s Lukem a já s Kaprem krásně závodíme :-) Představuji si 180 km Mamuta s touhle týmovou partičkou. To je let. Bolka je tu hned a stejně tak po chvíli i Sojo. Jsme rozparádění tak, že to chceme dát jen na vodu, ať hubneme jako Froome. Ale naštěstí nás zachraňuje Kapr a doplňujeme palivo. Bobek nás pak protáhne skrz Grádo, kde to má grády :-), na lávku do Čelej. Pak si znovu vychutnávat luxusní povrch Čelákovice-Mstětice, po kolikáté dnes již? Opona dnešního dne pomalu padá dolů, ale stíháme to, 21:30h. a já padám do výtahu. To byl zase den! Ale ta pravá euforie má teprve přijít… WhatsApp cinkne: "Výsledky... Tvl Robert byl fakt úplně v pr*eli... čas 10:26 … 3. Místo v M2 … Akorát v cíli byl tak na kaši, že nám cpal o minutu horší čas a celou cestu zpět vykládal, jak mu to nejelo …" Děkuji za tohle krásné poetické úterý provoněné jarem!