Štětí odpískáno kvůli počasí, které bylo docela podobné loňskému wobjezdu Prahy. Takže první výlet netradičně s pár kopečky, žádná polabská placka. Počasí tentokrát přeje, tak snad ani nebudu mrznout. I tak ale nic nepodceňuji a nabalím se nejvíc co jde. Přeci jen žádná prosincová aklimatizace neproběhla, nohy po týdnu mrtvý, takže nebude moc energie na zahřátí. Po pár minutách je ale jasný, že zima by mi být neměla.
Vyrážím s předstíhem, a tak stíhám i sraz na kruháku, aspoň nebudu mrznout na T. A dobře dělám, čeká se totiž na Piráta a zatím marně. Po čase vyrážíme, na T mám zafixováno, že se jede vnitřkem, vyhnout se K-kruháči v Uhříněvsi a nikdo neprotestuje, až po chvíli, že prý tudy trasa nevede. Tímhle manévrem zmateme Camrdu a musíme se domluvit na novém plánu shledání. Všechno zlé je ale k něčemu dobré a Pirát tak nemusí jet časovku do Brandýsa a sveze se s Camrdou. V Xaverově už jsme ale všichni pohromadě. To já už od Téčka jedu uspávací tempo, abych trochu navodil wobjížděcí atmosféru. Docela to funguje, protože na špic se nikdo nehrne. Asi všichni spí. Za Jenštejnem už mi přijde, že je taky čas na socializaci a jdu se schovat dozadu. Lajna dlouhá tak, že není vidět dopředu a tak se jen dohadujeme, jestli se čela ujal Turista, nebo Camrda. (Asi to byl Jirka Jiřinec) To už je tu ale tradiční pauza před Brandýsem a sraz u Záložny.
Pirát hlásí, že venku nejel půl roku a že se asi složí v první zatáčce. Vyrážíme směr Mírovice, jsem úplně na konci, za mnou jen Pirát. Ale nějak nedrží hák v husté dopravě, tak na další křižovatce není... Čekám. Víc jak 30 vteřin uteče a Piráta nevidět, tak radši jedu zastavit zbytek a vyhlašujeme pátrání. Nakonec se ukáže, že si fakt v první točce ustlal. Naštěstí vše ok a za pár minut pokračujeme. To jsou teda věci.
Skupina se dál rozrůstá, teplota stoupá a vykukuje sluníčko. Neskutečný kolik endorfinů tahle skupinová terapie vyplaví. Není pak divu, že se dostavil i Sukes, kterej jezdí jen za sucha, tepla a v létě. Pěkně mu to zamotalo hlavu a na ještě se pro jistotu vyzbrojil proklatě vysokejma karbónama! To je teda hukot! Obligátní dohady kudy přes Kralupy už jsou taky tradice. Stoupáme přes Otvovice, pěkně v klidu a spořádaně. Pár brdků a pumpa se blíží. Ještě foto s Okořem a spočítat dnešní stav: 17ks, pěkný! Pak už hurá na pumpu, kde proti loňsku panuje o poznání vlídnější nálada, stejně jak to počasí venku. HonzaB slibuje, že už to bude jen z kopce, aby se vzápětí podivil, že mu to pořád ještě baštíme. Ještě se párkrát zhoupneme a přichází zasloužený sjezd do Radotína. Ještě malá pauza, první loučení a poslední kopeček. Točná zavřená, tak Břežanským údolím, Kolíkáč a HonzaB na špici, vypadá to na neutralizovaný průjezd. I tak na někoho tempo nic moc, no umím si představit, že pro spoustu lidí to bylo 250W a víc, zadarmo to není, s Camrdou ty dva popichujem, že ten balík pěkně třídí. Pravda je to jen z části, většina spolehlivě visí. Pak zvolníme u semaforu, abychom přešli na tvrdý blatníkový 300W. Naštěstí už nezbývá mnoho, na urgence, ať to utrpení už konečně někdo ukončí, nikdo nereaguje. Tak posledních 400m přiložím sám, což se setká pomalu s ovacemi ve stoje a za zadním kolem mám rázem narváno. Za chvíli už jde přes Camrda, ale trochu nečekaně bez doprovodu, takže ho úplně neháknu a docvaknu ho až když brzdí na kruháku. Za mnou stále narváno, takže se to všem asi dost líbilo.
Pak ještě počkat na ty, co nestihli semafor a následné měření bimbasů a můžeme vyrazit dál, respektive pomalu se trousit k domovům. No bájo to bylo, tuhle skupinovou terapii ještě žádná videohra nahradit neumí! Díky grupo!