Minulý týden ukázal, že zimní plány ještě možná není třeba úplně roztrhat a tak se na Krakonoše dost těším. Má být horko, mám trochu strach, aby se to nezvrtlo v boj o přežití, ale až takový vedro nakonec není. Vlastně na postávání u trati (a vlastně i tý železniční) je to ideální počasí. Ale o tom za chvilku.
Před startem probíhá vše jak má, kapsy narvaný, bidony plný a připravený na výměnu. Ještě trochu spekulace, jestli brát do bezdušáků pro jistotu i rezervní duši, ale do kapes se vejde, tak respekt k horám vítězí a jedu o pár gramů těžší.
Na startu poměrně volno, tak beru optimisticky nějakou 4 řadu, jsou tu kluci z Unlimited, Sukes, Dreamer, kousek přede mnou i Kapr a Kolíkáč. Vyrážíme hned, řadím se za Kapra, který olizuje zástěrku zaváděcí motorky a tak je začátek klidný až euforický. Jo, jedna lajna Xeelo, jedna Lawi a jedna šlapky...
Pak se to odmává, Kapr bezhlavě hákuje a drží 2. nebo 3. flek v lajně která se tvoří. Po chvíli by se to snad i uklidnilo, ale přichází první kopeček. Docela se cedím i když jedu 350W, ale nechci to ze začátku úplně moc hrotit, přeci jen z Pomezek mám dost respekt. Najednou se to ale trhá, za Kaprem se otvírá pěkná díra a já dle předzávodní taktiky koukám, jestli to někdo sjede. Sám se rozhodně snažit nehodlám. Nakonec ani nemusím čekat na rovinu nebo sjezd a ještě před horizontem to dojíždí Vláďa Kloz, takže se rád svezu. Vlajem tedy na konci, ve sjezdu se nechci nikam moc cpát, ale mohl/měl jsem.
Po sjezdu ostrá levá a letí se tvrdá lajna, za mnou nikdo, takže jsme ztratili Kolíkáče a Dreamera, ale ten prý dnes domestikuje, tak čekám, že to doveze zpět a já se jen snažím přežít v lajně za Kaprem... To se daří, zvolňuje se, trochu kecačka a šance pro pár lidí doletět zezadu.
Pak pravá, tady to před 2 roky lehlo a skončil můj pobyt v balíku, letos tu o mnoho dýl nevydržím, protože tempo narůstá. Brzo se to trhá, takže druhá skupina, ne? I ta jede docela zostra, koukám za sebe a Kolíkáč, Dreamer i Kapr jsou spíš v tom, co asi bude nahoře skupina číslo 3. Vcelku rád si tedy zvolním a za chvíli už to vypadá na grupu snů. Nahoře jsme 4 oranjes a k tomu pár borců, co tuší pěkné svezení. Nabíráme ještě pár lidí a magnetem se stává trojice před námi. Po sjezdu točíme na hlavní směr Polsko a trojice na dosah, vítr se nám opírá do zad, na špici to nebolí, Garmin ukazuje 53 km/h když střídám, za mnou další 3 oranžové dresy, tohle je pohled pro bohy. Nabíráme i Filipa Endlera z Lawi, kterýmu to asi dnes nesedlo, ale pro nás je to další runda endorfinů na téhle mega párty.
A je tu Lubawka, levá na náměstí a pak ještě ostřejší levá po kostkách. Trochu se to trhne, držím se vpředu, pak výjezd z města a bočák jak kráva. No, ne že by se to nedalo čekat po tom přítlaku do zad. Čekal jsem že bude foukat, ale takhle? Pořád se docela jede, ostrá pravá škarpa a říkám si, jestli to je pod Pomezky rozumný... Někdo ale hlásí čelo krátký. Tedy vlastně elite na dlouhou... A už jsou tu, tak co, budeme je hákovat? No samozřejmě, že to smysl nedává, ale být ten rozumnej co tu zůstane sám na větru nikdo nechce. A už se to valí kolem, jsem připraven, elite dresy končí, ale další lidi hákují, musím taky. Musím jet solidní šrot pravou škarpou abych to neodpojil. Už si řikám, že na to kašlu, ale při pohledu na Kolíkáče za mnou to prostě odpojit nesmím. Chjo. Brousíme krajnici, která není úplně rovná, dost to drncá. Najednou vykouslá krajnice, pěkně hluboká díra, rána, druhá, borec přede mnou svěšuje, já taky. Tak tady někdo končí a za chvíli je jasný, že jsem to já. Ještě zvednu ruku aby mě zbytek viděl a pomalu stavím, až je přední kolo prázdný. Ještě si nějak vsugeruju, že když všude nestříká mlíko, že to bude těžká pohoda, narvu tam jednu bombičku a za 30s jedu dál, chytnu další grupu z krátký a před Pomezkama se budu ptát kluků proč na mě čekaj...
Jenže při pokusu zkontrolovat všechny dráty, přece jen to byla děsná rána, zjišťuju, že se kolo tak úplně volně netočí a za chvíli je vidět i rozsekanej a roztřepenej karbon přes brzdnou plochu. Chvíli koukám kolem, odmítám to zpracovat. Je konec, pomalu obřadně vypínám Garmina, který se jakoby ještě ptá, opravdu chcete skončit? No nechci sakra, nechci, ale co jinýho?
------ Konec části související s cyklistikou ------
Jenže den nekončí. Pavel Svoboda z Vokolku stojí o pár metrů dál, stejnej pohled, ráfek ve stejném stavu, stejná beznaděj. Dáváme se do řeči, první myšlenka je na doprovodný auto, ale nikdo nejede, sběrák se zdá jasnou volbou, jenže kdy ten dorazí do cíle? Nechci kluky zdržovat ještě tím, že dorazím někdy k večeru. Jet na kole ale fakt nejde, naštěstí mám mobil, mapy prozradí obří nádraží v Lubawce. No hurá, tam něco musí jezdit. No, sice s intervalem 5 hodin, ale nakonec tak, že možná stihnem i dojezd dlouhý. Teď ještě jak ty 4km? Ťapat v tretrách se moc nechce, ale kousek je odstavená dodávka, aby měli závodníci volnou trať. Nějací místní zedníci, nabízej odvoz na Pomezky, no to není moc velkej posun, ale drze si řeknem o vlak v Lubawce. Projde to, jen silnice ještě uzavřená pro závod, tak čekáme. Ještě se snažíme zjistit, jestli ve vlaku budou brát karty, protože zlotůvkama fakt nedisponuju. Odpověď není, jen se schodnem, že by to smysl dávalo. Pak už přesun na nádraží, tam rujny a zarostlý koleje, nádražní budova pro stohlavé davy, ale obehnaná páskou aby na někoho nespadla, vedle budka pro pár lidí. Pokladny nejsou, takže napětí až do příjezdu vlaku.
Docela plno, tak si řikáme, že nás možná nevezme, nebo nezaplatíme... no ale fíra o závodu ví a i se ptá, jestli stihne vidět dojezd. No možná, kdyby neměl zpoždění... nakonec i chvíli pokecáme, kouknem do kabiny. Což je z části i tím, že vadíme průchodu a dál do vlaku jsme se nevešli. Cestou nervózně kontroluju mezičasy, jak si kdo vede. V cíli už je krátká, čeká se na dlouhou. A já se jdu převléct, najíst, žádný návaly, fronty, takhle to vůbec neznám. Pak s pivem do cíle zafandit při dojezdu našich. Není to úplně zlej program, i když by člověk samo rád ten čas spíš trávil na kole. Nakonec koukám do výsledků, jsme jediný dva, co nedojeli ani na Pomezky. Můj 136. závod, první DNF, ale holt to asi někdy přijít muselo.