Předpověď počasí od čtvrtka moc příznivá není, ale všichni se tváří, že jedou, tak to teda neodepisuju. Ráno ježdění autem po Praze, v mokru, dešti. Během dopoledne ještě párkrát solidně leje. Nakonec nakládám Raketu na nosič, počítám, že se možná někdo sveze cestou domů. Takže je pěkně zasviněná už při dojezdu na start. Po pár minutách lezeme všichni do aut, protože regulérně leje. Přidávají se kroupy, pak leje víc a znova kroupy, silnice bílá. Tohle není úplně můj šálek kávy. Naštěstí Raketa už nemá nebrzdící karbonová kola.
Rychlej pokec s Unlimited a je tu start.
Po startu lezu na chvíli na špic, trochu se rozjet. V balíku dost oranžovo, fakt se na to nikdo kvůli počasí nevyprdnul. No moc dlouho to netrvá. Hned za první odbočkou první nástup. A tak to pokračuje až do Janovic. Chytat nástupy, občas se otočit na špici, třeba někdo od nás trochu pošetří na závěr. Já to moc s touhle skvadrou v kopcích nevidím.
Nakonec se formuje únik ve složení náš Luke/Kuře z TFD/Martin Kubita z Unlimited. Takže to trochu parkujeme a čekám co se stane. TFD to ale zjevně nestačí a snaží se tam doskočit, takže o zábavu postaráno. Nakonec dojíždíme ke Kácovu, kde je první pořádný kopec. No vlastně už nás moc není. TFD zkouší nástupy, když chtějí jet tak říkám, že není důvod, když tam máme Luka v úniku. Jenže ten záhy odpadá, TFD to zkouší znovu, bolí to čímdál víc. Luke zpátky u nás, Kulhoš nás dojíždí a hlásí, že se zase nastoupit. Luke teda na povel nastupuje, já si vystupuju. Žába pokračuje s čelem. Nakonec se tak nějak sjíždíme s Lukem, nad Štenberkem se konečně synchronizujeme a tak pokračujeme spolu. Žábu taky vysypali, ale nějak se nám nedaří ho dojet. Kus před Vodslivama kde se vzal tu se vzal pod stromem Sukes, který nás hákuje až ke sjezdu.
V Choceradech Žába čeká na vlak (teda ne, že by se chtěl vézt, ale prostě padly mu závory). Začíná mi být kosa, takže do kopce najíždím trochu v tempu, Žába střídá na HP zjišťuju, že nemáme Luka, tak trochu zvolňuju, Žába hlásí, že si dojede trénink. S Lukem se nakonec v Ondřejově zase sjíždíme a spolu letíme směr Skalice. Za odbočkou nakonec dojíždíme Žábu a já už tam posílám co zbylo, když už jsem vyrazil tak ať to stojí za to.
V cíli další slejvák, převlíkám se v autě, docela výzva se tam poskládat mezi náběhama na křeče. Nakonec z toho byla bedna. Počasí děs běs, ale jsem rád, že jsem vyrazil. Nakládám zmrzlého VSida, chvíli ladíme, kde vystoupí, nakonec je to až u nás v Dolních Počernicích.
Lukovi patří dík za lajnování a společnost, Kolíkáčovi a jeho rodině za support a puding, Hulisovi a Čespovi za průjezdy křižovatek. Kulhošovi, že zase pobavil. A všem ostatním, že jsme si zase mohli zablbnout.
Tak zase za rok!