Sázavák 2023.
Letošní Sázavák byl především boj s vlastní hlavou a nekonečném váhání při sledování meteoradaru.
Když to nebralo konce prostě jsem se nasral a řekl si, že jedu a víc jsem na počasí nečuměl.
Moc se mi nechtělo i z důvodu letošního jara na prd, s mejma 2tisicíma kilákama co mam najetý i z důvodu nedávného stěhování a hledání si nové práce. Prostě byly jiné starosti.
Nicméně Sázavák prostě nejet nešlo a tak jsme s Hulisem vyrazili.
Po cestě smršť a dost vydatné chcaní:D a já veděl že už jsem se rozhodl, tak jsem se dál snažil nevnímat ten hlas mého líného já, které říkalo stále ,, ser na to,, :D
Po příjezdu na parkovíště místo startu začaly padat ještě kroupy a já už si jen říkal, nějak bude.
Naštěstí se chvíli počkalo dokud to nepřešlo a šli jsme se zaregistrovat.
Účast malá, ale kvalitní, prostě srdcaří a nezlomní bojovníci.
Po startu se nijak nečekalo a hned po pár km se začalo závodit, za což jsem byl rád, abych moc nemrznul.
Vesměs plán byl takový, se držet balíčku, kam to půjde a moc nejančit, přeci jen s tak malým nájezdem bych se mohl hodně rychle vystřílet. Každý nástup jsem ingnoroval a prostě čekal, kde mě to vyplivne. Postupně skupinka řídla a tak v půli trati na mě přišla krize. Píchání v boku a lehce táhlo levé lýtko, přemýšlel jsem, že prostě svěsím, že na to letos nemám, tak se otočím, že na někoho počkám, ale tam nikdo. Seru na to, sám nepojedu, tak se ještě zmáčknu a držím se dál té naší malé skupinky. Nicméně kopec o pudink, už mě vyklepal nadobro a bylo jasné že jsem v koncích, prostě jsem si musel zvolnit a nechat kluky poodjet, lehce před horizontem se tedy odpojuji a bojuji dál sám, už za své.
Téměř až do cíle vidím ujeté čelo stále před sebou, ale vím, že je už nedojedu.
Jedu tedy konstatní tempo, aby mě neseklo a vydržel aspoň s touto pozicí až do cíle.
Během závodu pak ještě jednou začalo dost vydatně pršet, ale to už je člověku jedno. Chvíli jsem si to užíval, protože člověk ví, že je naživu, právě když to chutná nejmíň.
Občas jsem se v balíku sám pro sebe smál a říkal si, že je to paráda. To už člověk musí být asi úchyl. Všechno durch, přes brýle vidět hovno, ale bylo to výborný a nebyl jsem v tom sám :D
Do cíle dojíždím s pár minutami sekery 5. a ještě na prázdném kole, které jsem musel podle mě píchnout ve finiš kopci, protože pocitově se mi jelo jinak hezky :D
Musím ještě dodat, že v posledním stoupání, jsem se chtěl ještě zmáčknout a tak se postavím ze sedla, že si to do cíle hezky vyhoupám ze sedla, nicméně mě chytla taková křeč do stehna, že se mi nechtěla pokrčit noha a málem mě pedál přehodil před kolo, tak sem se ujistil, že si zase radši sednu a dojedu v klidu, abych to vůbec dojel :D :D
Nakonec se dozvídám, že někdo špatně odbočil a tak jsem čtvrtý, což nakonec stačilo na 3. flek v kategorii. I kdyby se tak nestalo, byl bych se svým výkonem, na to co mám v nohách, spokojený. Bojoval jsem až do konce a moc nechybělo abych se kluků udržel.
Jeli výborně a i kdybych na prémii uvisel, stejně by mě určitě ve finiši posekali.
Prostě na víc nebylo.
Díky klukům ze Šlapek, opět za vyživnej závod plnej přátelského ducha a taky, že jsem se nikde nemusel větrat a mohl šetřit, abych zkusil zabojovat a taky Hulisovi za odvoz a podvědomou podporu. Vždy když někde stál na křižovatce, a ja měl občas pocit, že to zabalim, říkal jsem si, že mě naloží :D ale ego a závodní duch mě prostě donutil si to ,,vyžrat,, do konce pro ten skvělej pocit, že jsem to nevzdal. :)
Sázavák opět nezklamal a byla to zábava se vším, co k tomu patří.
Díky kluci.