Co jsme tělu vzali, je třeba mu trošku vrátit. Nedělní masáž, relaxační hudba, teplo a vůně orientu, měl bych se myšlenkami válet někde pod palmou, ale v hlavě mám stejně sobotní Košice s kamarády. Thajka mi bere stehna do svých chapadel, až hýkám bolestí. Asi neví, co včera zažily v té přírodní slotě…
I když předpovědní modely jsou všelijaké, tak Kapr je neoblomný, jedeme. Navíc, když Ti pinkne na mobilu Mlhošova páteční aktivita, který si to práskne v tom větru na samotku! Tak to je teprve úlet. To my snad budeme ve více lidech a bude to tak snesitelnější. Luke predikuje ranní rozhrnutí závěsů a bílo na silnici a dává do placu záložní virtuální variantu. Ale jitro je překvapivě suché a dokonce ani větve stromů se nesklánějí k zemi jako v pátek. Frčíme, wobjíždíme!
Na kruháku Oťas, i kvůli tomuhle týpkovi, to všechno stojí za to. Neskutečný bojovník! Luke Netluky a valíme do Vestce. Jak je to poklidné ranní rozjetí, když se nemusí nastupovat za každou zatáčkou. Na minutu přesně přisedá Kapr, Bobek a Šuby. Více nás dnes nebude. Vítr vane do zad, sucho, pohoda, kecačka. Držíme se budíků a Lukovi naklikané trasy, hold ta příprava z týdne se teď setsakra hodí. Vše se ale začne měnit, když míjíme Kolín.
Od Prahy se žene bílá mlha a pomalu padá :-). Ale všichni jsme na to připraveni a já se snad i dokonce těším. Vždyť tohle je 100x lepší než sedět zavrtanej v sedačce a mačkat tlačítka na ovladači. Tak hurá, jdeme si měřit vodní sloupce našich hadrů! S rozvahou stoupáme asi na nejvyšší bod výletu – 471 metrů nad mořem a je tu zřícenina letohrádku Belvedér a kaple sv. Jana Křtitele. Foto, termoska a zadní kapsa je nutností, nebude to teď zadarmo. Vodní skupenství z mlhy se změnilo na bílou nádheru. Jedeme v tvrdém bočáku a nemilosrdně nás bičují vločky sněhu. Ještě naposledy se nechat odfouknout do zad k ceduli Košice, kde to příště chce přivézt samolepku Šlapek, již tam nějaké cyklistické jsou. Tak teď už to bude robota až do vany, v ostrém protivětru nebo bočáku. Ale ještě si to zpříjemníme kaffé by Janowicze. Začalo mě to neskutečně bavit. Nohy jedou, tak vlézt na špic a být jako větrný štít pro skupinu. Euforie, takhle to snad dám až do Prahy :-) Ale naštěstí je tu pumpa, zacinkat mincemi a nechat se unášet na té wobjížděcí atmosféře. Dlažba se změnila v koupaliště, vytekly z nás potoky vody. Luke si dává furiantské magnum, tohle se prostě musí zažít!
Za okny padá bílá nádhera a my to ještě máme 50 domů. Znovu na špic, až se děsím, kde jsem nechal rozum. Rozumné trhnutí loktem ale naštěstí přichází, a Bobek se stává naším dirigentem. Je to nádhera pozorovat dění ve skupině, kolo na kolo, ledový vítr z boku, Luke se stará o Oťase, ten hýká nadšením, že to je skvělý závod :-) Stírám brýle pod nápory vody a plácám Kapra po zádech, až vystřikuje voda a smějeme se jak puberťáci. Kolikrát jsme spolu tuhle sounáležitost zažili a kolikrát ji ještě snad zažijeme? Kostelec dělí skupinu na dvě půlky, Kapr, Bobek a Šuby do Polabí, zbytek na Prahu. Oježděná trasa po hlavní a kolem pily, tady to už máme skvěle nacvičené. Oťas drží jako helvétská víra, ještě jednou si navzájem pochválit skvělé hadry, abychom za Říčany zjistili, že se vodní sloupce hrozivě naplnily. Dnes to byl Petr Iljič Čajkovskij: Symfonie č. 1 g moll "Zimní sny". Neskutečné emoce a vzpomínky se mnou cloumaly. Fakt jak když si na sebe vezmeš smoking z nějakého shopu z Pařížské ulice a jdeš si sednout do Rudolfina. Byl to koncert skupiny, která neměla chybu. Smekám před vašimi výkony a morálem, zase celý týden budu vzpomínat a těšit se na další zimní wobjížděcí wýlet s vámi! Díky borečci!