Je večer, priority dořešeny , co ještě zbývá , po strečinku nějakou pohodu a v tu chvíli ve mně hrkne, musím dnes poslat report, zítra, byť by byl sebelepší a aspiroval na zařazení do TOP , nemá proti zítřejším vypísmenkovaným dalším vobjížděčárským dvoukilovým emocím sebemenší šanci. Jde to samo, emoce stále k nezastavení rotují jak má DTéčka a zážitky se předhánějí na špici jak já včera s Lukem. Jo pustit mezi sebe Sukese! Kde může, tam provokuje, démonizováním Kolodějí nade vše, nekonečnou smrští velereportů, z nichž dva dokonce narušily absolutně neprůstřelnou hegemonii šlapkodopisovatelů, že byly vybrány do TOP 2021, pravidelnou účastí s ještě pravidelnější odpadáváním v prvním opravdovém kopci, škemráním o zkratky , nabádáním k čekání, neustále kohokoli otravujíc o tahání zpět a naopak vytrvale tahajíc nové a nové lidi ke kostelu , jenž většinou paradoxně tempo ještě navyšují, ale stále po rovině né dostatečně, aby vytrvale ponoukal k závodním 45+ , vyhýbáním se střídání, neomluvenými absencemi u Aloise, nekonečným organizováním zaručeně posledních Kolodějí, vytrvale sedlajíc pouze jednici , i ten Apache server mne občas musí odpojit..., a to nemluvě o SPZ a ani ta přezdívka , jak jinak v mém případě , není úplně nevinná , správně zní Šukeš , pracoval jsem pod jedním generálním ředitelem , jenž byl samá ženská a velmi intenzivně a to i projevem TÍM žil , jednou na začátku konspirativního jednání ve třech s jeho právníkem Judr. Samkem a mnou Ing. Lukešem nás představil jako doktora Nadsamce a inženýra Šukeše ... , ano provokuji, ale zdravě a ve skrze pozitivně, i tento týden jsem se podílel na vyprovokování jarního švihu mimo plánovaný termín a kluci naplánovali vhodný termín, úžasné místo, ideální čas, jedinečnou ověřenou trasu navíc s kulturními vložkami Hluboká , Hrobka, Rožmberk včetně fotoaktů i reprezentativní sestavu naprosto fantasticky. Ano byla to Fantazie, čtyři jistoty z posledních akcí jsem doplnil já a přemluvil i Igora.
Je stále tolik nabíjející číst , jak natěšeně líčí zážitky vždy nabitá vobjížděcí dvoukila, jak je to pro ně již neodmyslitelná část zimní cyklistiky, jak nasednou za jakýchkoli podmínek , ale hlavně jak si to vždy dokážou užít, jak večer ani nemohou ulehnout , aby se skvěle vyspali, ráno prohlásili, že zítra fakt nejedou a aby za několik minut opět jejich jména figurovala u nekonečně profláknutých značek. A ještě větší zážitek skýtá osobní účast na takovýchto akcích plných vobjížděcích hlášek a neopakovatelných stále stejných vždy nových zážitků , takovéto zapálení vyžaduje neskutečný morál a nezvladatelnou touhu po adrenalinu, tihle kluci to vše moc dobře vědí, i tady je to hodně o hlavě, ale hlavně v srdci, a proto jsou tak dobří, pro ně je vobjíždění na úrovni závodu... A teď je zase vidím osobně , vystupují z auta vinou kolony s půlhodinovým zpožděním, ale nabiti odhodláním si zase užít, bývám a i dnes jsem naladěn velmi podobně , navíc dnes to bude více švihovatější než vobjížděčárský , čemuž dopomáhá i další 30 minutová sekera vinou defektu, a to mi samo dvojnásob vyhovuje a začínám provokovat, že na špici to doženeme a již se tempo po nádherném asfaltu zvyšuje a atakujeme i 40ku, Fantazií už kromě neustále se tímto výrokem těšícího Roberta začínám radovat i já, na špici rozhlučím svá DTčka a držím watty i v brdku , abychom neklesli pod 30 km/h, Luke uznale kvituje, ale už se začínají objevovat i hlášky, že nejsme na závodech, ovšem šestice nadále plně kompaktní a velmi nadšená. V brdkách tahá Lukáš, snažím se ho úspěšně hákovat, až se jednou zvedne a předvede mi, jak to bude zase vypadat na KOlodějích, aby zároveň i po Robertovi on pochválil, že jsem na tom dobře, vím a těší to a zároveň si užívám, jede se přesně dle mých představ a navíc jsem rovnocenným střídačem, věc jindy nevídaná. Z Budějek do Třeboně po větru jsme již letěli na tolik, že se lehce zatavil Prófa, jak se mi po cestě do Prahy v autě svěřil, nicméně zejména jsme probírali sázení, on bookmaker , já sázející provokatér, i po švihu zajímavá a radostná zkušenost. Na posledních 40 kilometrech už se přece jen občas zezadu ozývalo MOC, lehké zvolnění zase obratem generuje z úst opětovně vycházející Fantazie, aby né, i kolem 16h nám stále svítí slunce , jo v Českých Budějovicích by chtěl žít každý. Po jedné z dalších Robertových hlášek Fantazie doplněné , co víc může být ještě lepší, se Lukáš ze 45km rychlosti zvedne a drtivě mu to únikem předvádí, samo ho docvakávám , na rovině mi ani tahle zástěrka dnes neuniká. A humor neopouští tenhle fantastický švih, ani když po další hlášce MOC se spontánně neudržím a slovy "vždyť vůbec nejedeme" spolu se mnou na špici jedoucí Lukáš se smíchy odbourává. A tak ani ten zesilující bočák nemohl pokazit závěr téhle Fantazie. Ano, fantastické únorové jihočeské vyvětrání nesmazatelně zapadá do nekonečné mozaiky cyklozážitků téhle jedinečné party nebo párty, jasně obojí.