Když tu teď tak sedim a chystám se sepisovat report ze Zeleňáku, nedá mi to se nevrátit k historicky mýmu nejkratšímu reportu (ano, tenhle report) z Lesný. Byli jsme domluvený, že pojedeme spolu s Lukášem a drahejma polovičkama. Protože se nám nechtělo vstávat bůh ví jak brzo v den závodu a jezdit až k Mostu, tak jsme si zaplatili hotýlek na přespání a vyrazili už v sobotu den před závodem. Zatím všechno OK, teprve to příjde…!! :-)))
V neděli ráno mrholilo, foukalo a byla kosa jak blázen. Zvažovali jsme, jestli vůbec závod jet nebo ne, ale když už jsme tu, bylo by blbý se prostě jen sbalit a jet domů. Původně jsme chtěli na start dojet na kolech, trošku se rozjet, což padá. Házíme kola na auto a hezky se vezeme v teploučku. Odprezentujeme se a jdeme se na chvilku rozjet. Už při rozjetí mě začlo tahat levý stehno, znamení, že to dneska nebude dobrý, ale já to ignoroval a doufal, že to pojede. Chvilku před startem začíná lehce pršet, takže při stání na startu dost mrzneme. První kilometry se jede klid za autem, takže furt zima. Je čas teda prohodit pár slov s Lukem a Daffym, jak že to dneska teda vyhrajeme… :-))) Na rovině pod kopcem se motám pořád vepředu kolem top 10 – parádní práce od Luka, vždycky když vidí, že nemám hák vlítne předemě a jede mi špici. Na úpatí kopce nás pak dokonce vyváží úplně na čelo. Nikomu se zatím moc nechce, jen Čespa lehce poodskočil od baliku, takže se Luke nějakej čas větrá na špici. Zatím se nejede bůh ví jaký tempo, ale i přes to už podezřele moc tepu. Když se pak za Lomem na Dlouhou louku začne konečně závodit, jen těžce hledám převody a morál, abych tam byl. Ve společnosti nejlepší držím tak 2km v maxu a pak začínám pekelně vadnout. Ale ne vadnout tak, že si vystoupíte ze skupiny a jedete si dál svoje. Já jsem dneska naprosto prázdnej, úplně neschopnej otočit klikama. Během chvilky kolem mě proletí druhá skupina, ani se nesnažím se zahákovat. O kousek dál další skupina. Pořád nic a pořád se propadám víc a víc dozadu. Morál na nule, trápim se neuvěřitelnym způsobem a to ještě ani nejsem v Dlouhý Louce, kde stály holky a fandily nám. Neuvěřitelně mě to s*re a přemějšlim proč mám cyklistiku vlastně tak rád a proč jsem si k*rva nevybral jinej sport. Když se dostanu za esíčka v Dlouhý, vidím naše auto a holky. Jsem skoro rozhodlej z toho slíst, hodit kolo na auto a zabalit to. Když jsem u holek, jen něco zabrblám, že to balim, tak holky začnou povzbuzovat, že je to dobrý, že si dojedu skupinku před sebou. Heh, kéž by, naopak mě dojelo pár kusů zezadu, kterých jsem se konečně chytil a mohl si na chvilku ‚odpočinout‘ protože nahoře na kopci foukal takovej xichták, že to nejelo ani z kopce v háku. Nadával jsem si a proklínal se, že jsem to fakt radši nezabalil. Po pár km se kolem mě vytvořila skupina cca 8 lidí, kde byl věkovej průměr hádám tak 68let… :-)))) a já byl rád, že je hákuju. Mezi těmahle ostřílenýma borce se našel jeden mladší ambiciózní jedinec, kterej nás tam začal pičovat a cvičit, ať jedeme kolotoč a spolupracujeme, jako by jsme jeli v úniku a o výhru... Pokud někdo po vystřídání nechal třeba jen 2m díry, hned dostal kartáč od týhle alfy, co si nás vzala na starosti. Pár km se to dalo vydržet, ale pak už to začínalo ostatní dost vytáčet a postupně jsme ho posílali do míst, kam slunce nesvítí, protože nikdo nebyl na ty jeho kecy zvědavej, když jedeme o 87 místo celkově… :-))) Ve stejnym duchu pak probíhal celej zbytek závodu. Já trpěl v háku dědkům a jeden vocas furt jen kroutil hlavou a držkoval… :-))) Do cíle jsem dorazil promrzlej, prošitej, nasranej a psychicky vysosanej. Nejhorší závod sezony si můžu už v klidu odškrtnout, nic horšího už na 120% nepříjde… :-D