Tréninkovej deník jak noty na buben a morálka taky není z nejvyšších, do toho ale nabitej měsíc a strach, že na maratonech mi nezbyde než vyjídat bufety... takže nezbývá než se kvalitně rozjet v Tuchořicích. Profil tomu nahrává, roviny tam moc nebude, takže minimálně 2 hodiny dřiny, navíc SAL + UAC, takže lidí bude dost. Navíc to přinese i trochu sociální satisfakce, přeci jen Strejdu, Pandátu, Pistachia i Hulise už jsem nějakou chvíli neviděl.
Na startu narváno, balík má přes 130 lidí. Do předu se necpu, přeci v prvním kopci si každej najde kam patří. To si bohužel nemyslí všichni a neúprosně se cpou vpřed. První kopec je tu, já poměrně vzadu, ale zatím se to netrhá, jen dost lidí se cedí vzad a tak je třeba kličkovat vzhůru. Jede se lehce přes 400W a mohlo by to být horší. Pak proti větru, takže se zabudovat na konec balíku, ale ten zvolňuje a hafo lidí se vrací a cpe přede mě. Další brdek, zase kličkuju a ze sjezdu zase návrat spousty lidí. To se opakuje v každém brdku a popravdě mě to dneska vůbec nebaví. Chápu, že je důležitý být vepředu, je to boj, ale neustálé kličkování mezi lidmi co se cedí mě neba. Přitom pozice mi nepřijde špatná, kousek za Hulisem, který vypadá, že ty brdky ani necítí, kolem mě i Víťa Novák, tak to snad nikde neujede.
Pak ale balík dvakrát zazmatkuje a přelejvá se z prava doleva, to se mi nelíbí, udělám si kolem sebe místo, ale najedou se to trhá, já dojíždím do skupiny přede mnou, ale čelo je pryč. Toho si všimnu ale až po delší době, protože sice se to dá svézt na pozornost, ale o moc rychlejc už se mi do kopce stejně nechtělo. Takže si říkám, že beztak to je skupina akorát pro mě, nějaké známé tváře tu jsou. Bohužel z výsledků se pak ukáže, že lidi s kterýma občas dojíždím jsou i v lepších skupinách a taky to nějak odjedou...
No co, snažím se rozpohybovat naší grupu, ale než by mě někdo háknul, radši mě nechají jet. Je to ale stále proti větru, tak si to poměrně rychle rozmyslím. Konečně otočka po větru, navíc mírně z kopce, pár lidí nastupuje, ale skupinu to moc nerozpohybuje. Snažím se pracovat na čele, ale moc nás není, navíc jak zjistí, že nejedou všichni, tak už nechce jet nikdo. O to víc to různě zkouší potrhat do kopce... no měl jsem se asi víc snažit a najít si lepší grupu.
Po prvním kole mě to přestane bavit a taky se uklidím na konec skupiny. Je tu Laco + 1 od starkovců, ty pak docela jedou, někdo z Xeela taky tahá (Jan Wolf) a Tomáš Páv z KOVA, zbytek (aspoň co si pamatuju) se spíš veze. Já se občas snažil potáhnout na špici, ale spíš to vždy někdo bojkotoval, než že by to k něčemu bylo. Roviny hrozná flákačka, ale kopce se docela zapisujou do nohou i když přes 300W už se nejezdí. Přemýšlím jestli někde zkusit odjet nebo to nechat vše na poslední kopec, když to do balíku pošle nějakej místní psík sebevrah. Na poslední chvilku si to rozmyslí, ale jeden borec skoro musel zastavit (popravdě jsem ho už viděl na zemi) a já byl akorát za ním. Dojíždět si to před dalším kopcem mě pak ukáže, že zas tak komfortně v té grupě nejsem a mám být rád, že jsem rád. Ale rád nejsem, vlastně mě to nebaví.
Do třetího kola pak zkouším zas trochu makat na špici, ale fakt není kdo by jel. Před odbočkou na povítr mě pak nechají na špici docela dlouho vyvětrat a nakonec mě nechají i pár metrů odjet. Dobře jim tak, říkám si a hned za odbočkou se zvedám. Rázem to s větrem v zádech letí 50 a víc, takže si to užívám. Nikdo po mě nejde, bohužel záhy se ukáže, že jsem už totál posekanej a v předposledním kopci mě dojedou. Dál už to nehrotím a myslím spíš na to, že musím rychle domů, tak zbytek pojmu jako vytočení nohou.
Nejděsivější asi bylo, že loni jsem na 150 km míval lepší nohy než teď na 60... tak teď už zbývá jen doufat, že to byl nějaký výkyv. Třeba z pití, dát 2:19h na jeden bidon asi nebylo nejchytřejší, sice pocitově sem na kole žízeň neměl, ale v cíli mi vyselo nebylo. Jinak docela pěknej závod i když hodně tvrdej a asfalty hrubý - tohle by se mělo jezdit jako rozjetí před Mamutem. Příště určitě bezdušáky i za cenu vyšší váhy do kopců...