Report začínám psát den po závodě a právě jsem dočetl skvělej Lukyho report a říkám si, že tohle asi nebude tak zábavný čtení. Z maturitní písemky 4 a k tmu pravopisný chyby. Předpoklady k tomu nejsou, ale když je chuť, jde se psát.
Včera ráno byla chuť si zazávodit. Zkusit si to zase po letech. Odpovědět si na otázku…Schválně kam uvisím!?
Ráno potkávačka s Kolík & Luke a jedem kolmo na prezentačku. Luke s Kolíkem kecačka. Já mlčím a cvakám potichu dvanáctku drát. Plná hlava pochyb. Mám vůbec ještě na to jet hromaďák? Zvládnu ten stres, co mě vždycky tak bavil? Vydrží můj přední ráfek, vydrží můj zadní ráfek. Jak to půjde ve sjezdech, kde furt marně hledám ztracenou jistotu?
Lukovy hlášky mě naštěstí drží tak nějak nad vodou a nedovolují mi více se ponořit do kruhu přizdisráčství… Bez kluků bych to asi otočil zpět domů ještě před Říčanama.
Prezentace mi nalije do žil trochu optimismu, to když potkávám zase vyšvihaný sympaťáky a prohodim pár slov. Poslední dávka do gatí přijde cestou na start a obligátně při čekání na mávanec startéra. Naštěstí tu hustotu rozředí nenadálý setkání s Lacem. Ten divoch jel 5 dní ze Slovenska, aby mohl ochutnat krásu Posázaví. Důkaz, že jde o kultovní závod a kompliment za srdcařství. Jsi borec Laco!
Takže minuta, půlminuta, 10 sekund, mávanec a jde se na to. Jak že se to zacvakávají ty tretry? Kurva jakto, že jsou z obou stran obráceně? Točim to, ladim to, matlám to, kolem se to valí. Určitě jsou kluci rádi jak jim to kotvim hned po startu. Sorry jako, napříště si zažádám o průkaz ZTP a na záda nalepim modrou značku, aby s tim radši všichni počítali. Křup a můžeme špurtovat hned od startu, bo máme za sebou 10 metrů závodu a už mám díru. Málokdy zažije člověk tobogán do kopce, ale Hradec je skvělej příklad. Bombim hlava nehlava, nahoře se přicucnu jak k matčinu prsu s tepama někde blízko maxima. Au, tohle bolelo, ale můžeš si za to sám ty matloni.
Report dopisuju po více jak měsíci a půl… Ale pořád si pamatuju jak se po startu cpeme přes celou šířku silnice skáčeme přes vyfrézovaný díry a řítíme se úzkejma sjezdama. Fakt se cítím blbě, je to na mě moc hektický. Ve sjezdech a zatáčkách jsem nejistej a propadám se, abych to musel v nájezdech do kopců lepit. Holt ta první serpentýnka z Kozákova mě nedavno ty sjezdařský geny trochu zmutovala. Visim Benátky, visim Talmberk a pomalu ztrácím nasyslený jouly. Pak přijdou Podveky a když jsme u serpentýny, vim že vystupujeme. Přeze mě se jen ladně přehoupne Kolíkáč a hákuje si čelo. Já mám pak to divadýlko před sebou jak na dlani. Visí tam krásně, bojuje, dře, dá to, nedá to? Zaber sakra, vždyť už jste nahoře… Škoda, zase přijdou ty otázky… co kdyby a aby a by… Co by chtěl… Možná je to tim že tady lidi málo hulej… Myslim, že tentokrát by tam těch 10, 15 sekund bylo, kdybys byl bejku ve sjezdu vpředu, né jako já. Ale to ty víš líp než já. Nakonec já jsem rád, že s Tebou zase můžu jet… skoro se mi chce napsat „jako vždy“. Ale musím k tomu dodat, jako vždy když se jednou za uherák postavim na start a ty se mě ujmeš jako malýho kluka, co je poprvý na pionýrskym táboře.
Čili si to šineme posázavskym krajem, je hezky. Postupně sbíráme odpadlíky z prvního balíku a naše grupa může čítat i 30 kusů… Všichni koukaj jak vejři, když dostáváme bidony na dvou něžnejch občerstvovačkách. To je paráda tenhle tým. V balíku zazní pár uznalých vět. Někdy se jede někdy spíš ne. Párkrát to zkoušíme roztočit, ale spíš se čeká na cílovej kopeček. I když ve sjezdu z Hradce mám zase pocit, že do smrti už budu radši jezdit jen do kopce…
Závodit se začíná na Ondřejovskejch kostkách, který mám natrénovaný. Jsme tam ve dvou s Honzou Píchou, ale já nestřídám, a to i po hrozbě, že nás zezadu dojedou… Mně to ale fakt nevadí… Ke hvězdárně už je nás tak 5 možná víc. Jak se to v zatáčce narovná, tak za to bere Milan Miller a já jakobych byl línej. Nastupuju z nízkých otáček, ale nakonec se to rozjíždí a pak už celkem z přehledem kontroluju druhou pozici. V cíli Kuře, Camrda, Ruda, děti, žena… Chybělo snad už jen vychlazený pivo. Ale na to mám takovou chuť, že si musíme s Kolíkem a Lukem cestou domu přibrzdit na 3 kousky v Nupakách. Cena jak za vítězství! Tak a teď už to fakt nemá chybu!!!