Ráno se s posekanejma nohama nevstává lehce. Navíc nějak nestíhám, co jsem chtěl a odjezd posouvám. Moc se mi nechce. Už ani nevím kde, ale řekl jsem Viťovi, že přijedu, tak jedu. Sice nejsem letos UAC, ale tyhle perly se neodmítají. Kolíkáč mě registruje, naviguje na parking, no paráda a díky. Rozjetí nepodcenit, oblečení vyzkoušeno včera. To pojede.
Na startu stojím na sluníčku, v teple, co víc si přát. Navíc dost u čela, stejně jako u konce, je nás totiž fakt málo, odhadem 25. To smrdí dlouhou samotkou.
Start a jede se, tradičně bych řekl v klidu. Ne, že by to nebylo většinou přes 300W, ale je to chvilka, navíc občas zas pod 200, no pohoda. Na větru si pak najet k čelu, když sem nikdo nechce. Ze 4. místa mi to neodejde, ze 3. ani ze 2. taky ne. Za křižovatkou na mě pak vyjde špic. To už ale fouká do zad, takže pohoda, hezky to vypadá. Když střídám, hned mě někdo ochotně "pustí", abych neodstřídal moc dozadu. No nevadí mi to, tak holt bude ještě jedna špic, stejně za těma lidma většinu roku jen visím, tak to můžu aspoň symbolicky trochu vrátit. Pošlu tam tedy ještě jednu špic pro Néžu, říkám si, jak kdybych věděl kdo vyhraje. (No né, že by to bylo nějaký překvapení, že...) Samozřejmě to pár sil stálo, ale když to baví... No horší bylo, že se to přede mě dost nacpalo těsně před sjezdem a já zapomněl jak rychle po sjezdu přijde kopec.
Plán byl nabombit kopec, jako kdyby byl na křižovatce cíl, to sice činím, ale na přejezdu už se ztrátou 50 metrů. Vzpomněl jsem si na včerejšek a chtělo se mi... vlastně nevím co, ale rozhodně se mi nechtělo jet totál hranu. Ještě chvíli jsem to vydržel, ale čelo stejně dál mizelo. Mile rád jsem si zpomalil, někoho i předjel, ale morálka byla pryč. Nahoře jsem si zastavil a sundal vestu. Prostě se mi nechtělo riskovat za jízdy a hlavně vyjet z lesa do ksichťáku sám.
Dojeli mě 3 a řekl jsem si, že to nějak doklepu. Jelo se mi docela dobře, za chvíli jsme byli 3 a já si připadal nejsilnější. S Javierem už jsem párkrát jel, držel se pěkně, ale pak shodil řetěz v kopci a musel zastavit. Já bych i počkal, ale kluci chtěli jet. Dojeli jsme totiž ještě starkovce Lukáše Vejvara, takže dál ve 3. Další magnet byl Ondra Charvát. Toho jsme dolítli v mojí oblíbený pasáži přes Hrebečníky. Tam mi to letělo a za chvíli jsem byl i sám. Docela jsem byl rád, že si další sjezd můžu jet podle sebe, ale kluci mě pak ještě před dalším kopcem dojeli.
Kopec se mi naopak nejel moc dobře, přemýšlel jsem, jestli ho vůbec vyjedu a plápolal na konci. Když jsme ale dojeli dalšího odpadlíka, najedou to nebylo tak zlý. On se kroutil na konci a já si říkal, že bychom klidně mohli i trochu přidat. To se stalo a odpadlík se přestal kroutit. Naše čtyřka pokračovala dál, já se většinou staral o špice za horizontem, aby tempo neupadalo, Ondra do kopce a myslím, že my tři jsme ho za to kolektivně... no neměli rádi. Já furt přemýšlel, kdy si z toho vystoupím, ale paradoxně mě pak na horizontu naštvalo zpomalování a šel jsem na špic. Na vnitřní monology bylo času dost a já se snažil si teda vsugerovat, že jsem prostě jen línej, hoši nejsou lepší než já a vystupovat se nebude.
Sjezd do Zbečna zas jedu z čela, za zatáčkou do půlky silnice trčí popadaný větve a proti auto. Z 60 to fakt neubrzdím, tak jen přibrzdím, Fabie udělá místo, tak se vejdem. Ale teda komboška málem nezůstala nepotřísněná. Zbytek sjezdu jedem všichni dost opaření a tempo se zase zvedá až u řeky, kde se zjeví i další odpadlík Lukáš Gdula.
Ondra na nic nečeká a jede, Pavel Zháňal se loučí hned, Lukáš V. za chvíli. Mě Ondra po metru ujíždí, ale zase si věřím, že Lukáše G. dojedu. Ten se ale hecne a hákuje Ondrou. Z 10 metrů je 30, ale furt jedu co to jde, hlavně nebejt línej. Jak se to začne rovnat tak se blížím, před Písky už jsem u nich a spolehlivě visím až na horizont. Dobře já! Začínáme točit, křečovitě se kroutit při návratu do háku. Tak to mělo být včera. Ondra má nejvíc sil, Lukáše nakonec urveme z háku. Blížíme se k cíli a další postavičce, ale to už nestíháme. Na spurta to vůbec nevidím, takže když Ondra přestane kilák do cíle střídat, ani moc neprotestuju, sice to pak ještě zkusím, ale nohy mi jasně naznačí, co si o tom myslí.
Jako žádná sláva to nebyla, ale 13. místo celkově zní hezky. Ale hlavně mě to dost bavilo, ukecal sem aspoň na chvíli hlavu a docela pěkně se na konci zmáčkl. Navíc ani nekáplo a skoro celou cestu bylo sluníčko. Tak co víc si přát? No pořadatel by si za super závod určitě zasloužil víc lidí, je to škoda, přitom za pár měsíců ještě budem vzpomínat, jaký teplíčko na Klikáčích bylo.