Letos palba hned od startu, vůbec mi to nechutná a mám chuť svěsit. Ale Kapr s Lukem mi to nedovolí, a tak se gumuji až hleny lítají vzduchem. Vůbec nestřídám, visím na konci, nechce se mi vůbec nic, je nás kolem 15 kusů. První brdek na 23.km, kde do půlky se cítím silně a nahoře jsem total na limitu. Děs běs. Visím dál, sjezd od Horušic, Honza K. ztrácí radar a vrací se pro něj. Je to poslintané, tak vzadu opatrně a dole díra jako vrata. A vepředu se jede. Luke s Kaprem jsou tu, teď to jen roztočit a doskočit si to. Ale to se bohužel neděje a čelo v 5 lidech mizí, včetně Vladimíra K. a Lukáše Klineckého. Je tu další brdek nad Svobodnou Vsí, Kapr si vystupuje, já hákuji Luka a dolítavá si nás Honza K. Koušu se zase přes hranu s nimi přes horizont, a v dáli čeká Vláďa. Tvoří se snová grupa a čelo na dohled, tohle by se mělo podařit! Točíme, ale bohužel vzdálenost se moc nezmenšuje. Já stále věřím, ale to je málo. Cítím, že tu jsem nejslabší, tak čekám, kdy dostanu padáka. Ale kluci jedou naštěstí ohleduplně a jsem furt s nimi. Čelo zmizlo z dohledu a naděje se pomalu vytrácí. 2 km před cílem za to vezme Luke a odjíždí si pro vítězství v naší miniskupině na celkovém 5. fleku. Já už jak zpráskaný pes se jen domotávám do cíle. Ale jo pěkný to nakonec bylo, i když jsme si to nechali takhle blbě ujet vlastně po sjezdu. Ale seshora bez vody a i ta teplota byla snesitelná ...