V týdnu přišel podzim a já místo abych oprašoval trenažér, tak ladím zimáka a mám chuť jet do Ústí :-). Nechce se mi letos vůbec končit. Další víkendový etapák na obzoru, v kalendáři jen dvě etapy, ale páteční pasení koz s Mlhošem mi z toho udělalo nakonec 3 etapy. Když mi jel špic, tak jsem ztěžka hákoval, na budíku furt přes trojku. Jak jsem se těšil, až vlezu na špic já a pojedeme jen na dvojku :-). Chtěl jsem dát karbony na sobotní placatý hromaďák z Lužce, ale nějak nebylo sil měnit kazetu, tak se raději držet staré pravdy, že den před závodem se na nic nemaká. S Lukem a HonzouB se v Berlángu opájet, jak to tam posekáme, vždyť avizovaná účast nevěstila nic nepřekonatelného. Ale znáte to. Není malých závodů…
A tady se to potvrdilo na 100%. Na prezenci nevěřícně koukám na Vikiho, který si asi spletl den a má jet až nedělní časovku ne? Ne, prý je tady správně, a počítám, že tady budou i jeho kamarádi. Ale i u nás jsou překvapení, je tu Hulis a Igor, safra kluci, příště se přicvakněte k akci, ať víme, na čem jsme! :-)
Řadíme se před Lužeckou hospodu a kámoši Vikiho nezklamali. Radek V. a Petr Janovský alias TFD. No potěš koště, tak to můžeme rovnou zabalit do auta, tahle trojka za to vezme hned po startu a už je neuvidíme. Vyjet z vesnice na čele a pak se proset dozadu, ale na zas moc, ať to neodlítne. A safra toto bolí. Tyhle starty studenou nohou vůbec nemám rád. Navíc pár záplat na silnici mě dokáže tak rozhodit, že ztěžka lovím hák.
Starobydžovský nakopávač si najet zepředu a pak se jen modlit, ať mě to vykopne až nahoru. Luke za to bere fest a odskakuje. S TFD to ani nehne, jedou své tempo na špici. Tak jim tam trochu skočit a přibrzdit to, ale hned to prokoukli. Luke je stále vidět a po chvíli je i znovu ve skupině. Ale takto jsme si to řekli, že budeme zkoušet nastupovat a trochu cuchat nervy. Teď by asi měla být řada na mě, ale nějak jsem se stále nesrovnal. Až hrbek u Žlunic mě pořádně probere a hrábne až na dno žaludku. Z posledních sil se docvaknu, bohužel HonzuB jsme tam nechali! Ještě se otočit, jestli není na dostřel, ale za námi prázdno! Hlásím to klukům, no vypadá to s námi špatně…
Ale vzadu zůstal i Tondáno, který, jak jsme se pak dozvěděli, a ten to nechtěl nechat jen tak a rozjel mohutnou stíhací jízdu. A vzal s sebou u Jendu. Tak paráda! Kapr jede velezkušeně stále vepředu, hlídá si každý brdek, do kterého najíždí z čelní pozice. Já se trochu chytnul a zkouším taky občasné nástupy s vyvětráním se před balíkem. Ale motorky TFD jsou ostražité a moc prostoru nedávají. Stále čekáme jejich mohutný atak, který přichází na Žehuňáku před dálnicí, ale Hulis to pokrývá ze špice a my bez ztráty kytičky hákujeme. No pěkně to štíplo, ale je to krátké, tady se prostě moc odjet nedá. Před Ovčáry se opájet rychlostí balíku, který sviští po krásném asfaltu, na budíku přes 3 a vůbec to nebolí. Tohle prostě stojí za to. Tondáno je rozjařený a nastupuje a taky si to moc užívá :-).
S Lukem hodnotíme situaci a zdá se to naprosto bezvýchodné, prostě zkusit s nimi dojet až na cílovou rovinku a tam děj se vůle boží. Ohaře ještě zkusím znovu únik, docela mě nechali, i následnou rovinu a sjezd, hezké pocity se otočit a vidět balík v dáli za sebou. O to překvapující je pak, když k vám doletí rychlostí blesku :-) A hned za to bere zase Luke a dlouho se sluní v záři televizních motorek.
Žíželice, překonat hlavní v Lovčicích a za přejezdem za to zase vzít. Ale tentokrát mi nenechají ani metr a rozpoutá se peklo. Z něj nakonec vzejde odjíždějící trojička: Viki, Petr a náš Luke! Tak tohle vyhovuje, asi lépe to nemohlo dopadnout, orange bronz bude taky cenný…
Jaké je však překvapení v cíli, když Luke sděluje, že vyhrál!! Kluku zlatej, tak tohle je bomba, smekám! Jak je ta týmový cyklistika krásná, tak beznadějně to vypadalo a tak skvěle to dopadlo! Dva řízky jak plachty, Holba a tiskovka na sluníčku. Tak dnešek tedy stál zase za to! Díky kamarádi!