Václavská jízda se blíží, přislíbená na účast se kdo ví jak nezvedá. Dyť to možná bude poslední hromadnej match letošní sezóny. Minule jsem sháněl spurtery či lídry na Nepoliskou, tentokrát to zkusím od lesa a všude hlásím, že to chci vyhrát. Myslím to jako tým, ale jasný to být nemusí. A když vlastně obhajuju, nemám právo být trochu sobec? Ne, týmová výhra by byla super, ale někde tam hluboko to hlodá. Jsem zmlsanej, loni to dvakrát klaplo, letos poslední šance...
Na start týmová jízda berlangem, hodnotíme slabou avizovanou účast a pomalu i rozdělujem medaile. Na prezentaci ale i Hulis a Igor. Do toho nás zdraví Viki, Petr Janovský a HonzaB začíná vzpomínat úterní Koloděje. A sen, nebo noční můra se mu plní, když na start doráží i Radek V.. Pěkný 3 TFD na startu. Trochu se divím, že přijeli na guláš a trochu se diví i oni, asi jim veledráždič neřekl úplně všechno. Je tu i Pavel D. a další vyšvihaní borci, tak to bude zajímavý.
Oťukat pěstičky a jde se na věc. Hulis přitápí hned svou první špicí, na zahřátí ok, mám v merku jediný větší brdek a ten se blíží. Kolíkáč to rozjede a prudkou část nakopnu. Nikdo se nepřidává, tak musím dál sám. Jinak než unavit soupeře to dneska stejně nepůjde, tak na co čekat. Dojedu akorát na křižovatku po sjezdu a pak za to hned bere Hulis. Tak to by šlo. Bohužel to úplně nevypadá, že by to pro TFD byl extra problém. Radek to i komentuje jakej to je nezvyk, tohle tempo... No jo, tady se jede tak, jak si to člověk udělá. :)
Vyvětral se i Kolíkáč, já ještě s jedním z Movistaru, ale nikam to nevede a TFD radši jede tempo, že si dáme chvíli pohov. Čekám kdy to zkusí oni, ale dlouho se nic neděje. Z nudy pak za to vezmu na horizontu Báně, do sjezdu trochu náskok, ale jedu spíš jen tak, aby to moc nebolelo. Přeci jen mám být lídr, ne?
Pak klid a rozjíždí se to až v brdku za Žehuní, sice se to trhne, ale většina to pokryla a dál se nikomu nechce. Já bych i jel, ale není s kým. Respektive od nás jo, ale to se zas nelíbí zbytku. Hulis s Kolíkáčem začínají do TFD pěkně bušit, Kapr s HonzouB to jistí. Jako vypadá to dobře, efektně, ale soupeři jsou silní a nesjíždí to jen TFD a to nám moc nevyhovuje.
Kolíkáč si jede pro pokyny, řešíme to s Hulisem, ale plán nenalezen. Jak mám tyhle taktické bitvy rád, tak mě přijde, že tahle soustava rovnic, žádný řešení prostě nemá. Matematik by se spokojil s důkazem, ale to tady nejde, tak jsou jen dvě možnosti, vzdát to, nebo ne.
Ještě jednou to zkusím před Žíželicema, docela si hrábnu, větrám se dýl, ale bez šance. Bohužel sjíždět pomáhají i další lidí, tak mám i pochybnosti, jakou škodu v TFD to vlastně dělá. Ale co, dávám tím najevo, že to prostě nebalíme. Kluci chápou a hned se přidávají.
V Lovčicích klidný přejezd hlavní, 7 km do cíle, další útok Kolíkáče, ale to už se zvedá kde kdo. Začíná solidní peklo, nepřehledná smršť wattů, až na čele vyplavou Petr, Viki a Hulis, já tam doskakuji tak tak. 2 na 2 je asi lepší, než co jsme doufali, tak se ptám, jestli jedem a jedu, co to dá. Vlastně nevím jak, ale zůstávám s Vikim, to beru, ale za chvíli nás prežehlí Petr a Viki nehákuje. Hm, tak to je asi na mě. Překvapivě nohy drží, ba mi i přijdou lepší jak Vikiho, což zní dost neuvěřitelně, ale asi se projevuje práce týmu a já nemusím být bez šance.
Nakonec ale Viki, Petr a já drtíme magnet na Lišice, 380W v háku, to nás nemůžou dojet. Pod horizontem na mě vyjde špic a já se rozhoduji střídat, přeci jen tohle by mohla být jistá bedna a když mě nerozeberou, tak kdo ví. Párkrát se otočit na špici, ale s bombama jaký jede Petr je jasný, že nás nemůžou dojet. Navíc orange kluci asi nepojedou, proč by...
V lese se otáčím, náskok ok, poslední brdek, rozborka nebohého Luka se nekoná. Chtěl jsem ale vyhrát, ne? Tak ještě potáhnu, ale nebudu tak hodnej a před odbočkou se klidím dozadu. Ještě mi hlavou bleskne, jaká by byla sranda klukům tvrdit, jak sem je prostě ospurtoval a bylo. Asi by mi nevěřili, ale co... spurt je loterie, ne?
Za křižovatkou 500m do finiše. Z loňska si tu dálku pamatuju moc dobře. Trochu chytám odlepa, ale držím rychlost, ještě hodím 52x11, což se ukáže jako klíč. Rvu to a sunu se pravou stranou vpřed, ale fakt sunu, odpočítávám lampy. Beru Vikiho, vedle Petr odolává. Ale musí přehodit a je tam půl metr, kterej to u cílový lampy rozhodne. No nene! Hodně hrubej spurt na hodně hrubý silnici, mám problém vůbec vypnout Garmina, držet se na kole, ale sem fakt šťastnej. Nebylo to marný, nebylo to zbytečný, vůbec ty voleeee! Vracím se zpět, Kolíkáč je rád za bednu, ale výhru moc nevěří, chápu ho. Kluci gratulujou, mám pocit, že je k čemu, fakt si vážím té práce týmu!
A elektronická tužka na závěr? Řešení to mělo, Gaussova eliminace, i když plíživá. Ukázat, že to nebude zadarmo, že to bude bolet. A v závěru zmatek a najednou nebyl Radek. Viki se evidentně unavil sjížděním, díky čemuž nedošlo na rozborku Luka před cílem. A pak už stačilo "jen" mít pořádnou kliku, ale bez toho se vyhrávat nedá. Ale jako tým jsme to odmakali a zasloužili si to. Díky vám, nezapomenutelná jízda s parádním závěrem. Probrat to u piva a řízků na slunečné terase, to jsme si taky zasloužili. Laťka je vysoko, konkurence se zvětšuje, ale už teď se těším na příští rok. Jo a Pavlovi D. sem slibil, že to sem napíšu: Šlapky vs Unlimited 2:1 :-)