Kolíkáč nemá chuť závodit, ale prý Pekelný lesy by si dal. No já bych něco dal, ale představa toho závodního stresu a bolesti... Studium trasy podceňuji nebo spíš nestíhám, jen při shlédnutí profilu usoudím, že to chce jet jak Valverde Valonský šíp. Uviset, neukazovat se a na čele se objevit pod posledním kopcem a všechny wobložit. Jednoduchý.
Úvaha to byla v zásadě správná, ale detaily mi jaksi utekli. Po startu klid než se všichni nenápadně cpou vpřed. Bude sjezd. Je nás asi dvacet, pohoda, ale radši se taky nacpu do čela. Sjezd jde, ale spíš to nikdo nehrotí. Najednou ostrá pravá a stojka jak kráva. Sotva shodím na malou a už se to žene přes. Tak tak zalovím konec balíku, nenajet to z čela, tak už tu nejsem... Uf. Pak zas sjezdík, zatáčky, vesnice, terénní vlny. Nikde se nezavěšuje, sáhneš na brzdy a platíš. Měna tvrdá, wattová. Přesně tohle jsem od toho dnes čekal, ale intenzita zážitku mě ohromuje. Tohle teda není pomalý rozjezd do sezóny, žádné oťukávání, ale pěkně šup a plav.
Další brdek a all-in spurt, netuším, jestli to bude 15 vteřin nebo minutu, ale nedá se nic dělat, než akceptovat vražedné tempo. Pár lidí se loučí a pár naznačí, že budou následovat. Pořád čekám kdy se to uklidní, zase sjezd a další kopec, naletím tam s odlepem, takže začínám přes 600W. Chvíle zvolnění a spurt na horizont, zas 600W, hecnout Hulise, ale kopec nekončí a ještě si dáme magnet na 350W v háku. Za mnou nikdo a já vlaju přes horizont. Už nás je sotva 10 a slavnej Valverde bez domestiků. Následuje let 60-kou do vesnice, kde bych potřeboval zmizet z posledního místa, ale na to si nevěřím. Ostrá práva a za ní už je to rozpojený, další nástup, ale tohle nepůjde. Jsme ve dvou a zbytek mizí, navíc další brdek, tak tady se svěšovat nebude. Je konec.
Nebo ne? První brdek projedu sám, v dalším koukám kolem. 3 vysypaný borci přede mnou a za mnou nikdo. Tak asi je musím sjet. Ale ne, za mnou se mihne oranžová helma. A hele oba oranžový dresy a asi i Honza Kulhánek. Rád si zvolnim, ale zároveň věřím, že to je správné rozhodnutí. A je, Kolíkáč je při chuti a hned se dere na špic. Je nás 5, pak 6. Mě to taky zatím jede, tak je to velká paráda. Chvílema se jede solidní kaše, hlavně když je na špici Kolíkáč nebo Jarda z Kuchyně Lípa, co na nás počkal, protože se ztratil. Ten nám často odjíždí a zase se vrací, takže tempo neupadá. Další brdek v Janově a já už mám pomalu dost, pořád čekám, kdy si vyvěsím a nic. Vytouženej sjezd do Hřenska je za 3 minuty hotovej, nohy si odfrkly, ale hlava moc ne. Ale trénink sjezdu jsem chtěl no...
Pak se zase stoupá, nenápadně, ale rozhodně ne pomalu. Tempo si vzal na starost Jarda a ukazuje, že tu moc konkurenci nemá. Kolíkáčovi se to prý líbilo, já na chvostu dost trpěl. Konečně odbočujeme z hlavní na "Českou silnici" a tam by měl být nějaký pořádný kopec. V prvním už to praská ale nepraskne, v dalším už jo. Jarda zavětřil 3 odpadliky a my s Kolíkáčem šanci. Tohle nesmí odjet, přes horizont v háku, pak jak bezmoci údolím s 10 metrovejma dírama. Jednak to nejde sjet, druhak stejně potřebujeme vidět na silnici kde je jen vyjetá kolej mezi nánosem kůry a občas nějaká ta ďuzna nebo štěrk. A rázem se jede o páté místo (teda teoreticky i první, protože prvni 4 si to trochu zkrátili, ale to samo nevíme). Poprvé hrábnu na Garmina, abych krom mapy viděl i kolik tak zbývá, jinak nebyl na nic čas. Maximálně loknout z bidonu, což, musím se pochválit, se mi dařilo vcelku pravidelně. Chvíle klidu, ale 6 km do cíle se začíná zase pěkně závodit, vlastně to rozjel Kolíkáč, ale pak se to mydlilo až pod poslední kopec. Jako přes vesnice mezi lidma, já byl teda rád, že jsem to přežil. Poslední kopec byla vyčkáváná, já se držel a přiložil až v místě, kde jsem chtěl, ale hned jsem poznal, že to už je strop, David Fanderlík mě v půlce odskočil a pak se už jen otáčel, jako asi ho to bolelo, ale já už to tam jako na Troskách neměl. Jen jsem držel a doufal, že za sebou udržím Martina Louta, ale ten měl ještě pěknej spurt a tak jsem si i do cílový pásky mohl s klidem sednout.
7. místo, 4 lidi odjeli (a špatně odbočili) a už jsme je neviděli, jinak pěknej boj až do konce. Schválně jsem se snažil do toho nejít s tím, že nic nečekám. To bych asi nic nedostal. Takhle jsem si z toho odnesl dost do sjezdů i krátkých intenzit a hlavně to byl zas po zimě pořádnej let. Parádní trasa a profil jakej se jinak u nás na závodech nevidí, milion brdků a finiš na kopci. Moc se mi to líbilo!