Vypadnout z toho cyklistického stereotypu v okolí Prahy a z ložnice u virtuálního monitoru, obětovat i 2 hodiny jízdy autem, vždyť hromaďák ve Švajcu je velkým lákadlem. Co na tom, že to je v Českém Švajcu, ta trasa Pekelnými lesy slibuje všeobjímající zážitek. Luke hlásí, že mě v tom nenechá a Hulis si přeci domácí půdu nemůže nechat ujít, navíc, když ho chceme podpořit v tom jeho hrdinném osamoceném boji, který svádí stále tak věrně za Šlapky na severu Čech. Hulis, ani nevíš, jak si toho ceníme! Zdravotní problémy s mojí chatrnou stařeckou tělesnou schránkou mě bombardují ze všech stran. Asi jsem hypochondr, nebo mám práh bolesti divně posazen, ale furt mě vlastně něco bolí… a prý to lepší nebude, jak slýchávám od starších a zkušenějších…
Lukeho nabrat u Bolky a už v tom lítat. V tom opojném cyklistickém prostoru, kde se na všechno zapomíná. Bláhově si plánovat, jak do Hřenska nesmíme ani šlápnout a pak to v závěru rozbalit. Na prezenci u Vlčí hory mladá cyklistická krev kam se podíváš, moc soli ve vousech nevidím. Jdeme se rozjet a vyjet si cílovou stojku. Hrdinně oblékám 3/4 kalhoty, ale pak těsně před startem ještě ve stresu nakonec dlouhé čapáky. Ta teplota moc závodně nevypadá. Hulis nás letmo seznamuje s tratí, prý se to docela houpe.
Prásk, balík se dává do pohybu a do sjezdu chci být vepředu. Dokonale mě to pohltilo, registruji týmové parťáky, je to tak úchvatné vidět 3 orange dresy v té záplavě Unlimited. Rozjelo se zběsilé tempo, úzké silničky, kde není vidět do zatáček a natažený balík. Jó na Rouvy se nemuselo zatáčet, ale tady se Kolíkáči pěkně soustřeď, ať neskončíš mimo trať. Jen se držet dole za oblouky a kroutit jednu točku za druhou a pokaždé pořádně přiložit pod kotel, aby ten vláček neujel. První houpáky jsou tady, ale zatím u mě všechno funguje podle představ. Dokonce na chvilku odskakuji od balíku a užívám si prázdného asfaltu. Dnes vás všechny rozemelu! :-)
Jó jak bláhové, 50kg junioři a vítěz 53x11 Jára Hradecký mě rychle vracejí zpátky na zem. 15 kilometr a další megašrot do stojky na Studené. Poslat tam všechno, co je v nohách, ale na panáčky to nestačí. Mezi skálami to ujíždí pekelně. A navíc to nekončí! Silnička se ještě krásně vine nahoru. Motám se bez síly a ohlížím se, co je za mnou. Něco tam je, a hlavně přede mnou je Hulis. Buď čeká anebo ho taky vysypali. Dojet si k němu, zezadu přijede Honza Kulhánek a další 2 lidi. Tak to by mělo jít, teď už si to dojedeme v poklidu. Ale kdepak! Za chvíli před námi další orange bod. Luke! A mává ručičkou, ať točíme! Kudla hoši, vždyť jsem vám říkal, nečekejte na mě! Ale jak jsem vnitřně šťastný. Tohle dodává neskutečné chuti a energie poprat se o co nejlepší výsledek. Točíme! Točíme!
Motorem se stává především Jarda Svoboda z Kuchyně Lípa. Mastíme to parádní krajinou, ale není moc čas na kochání se. Ale silničky vymazlené, bez děr, furt nahoru a dolů, samá zatáčka, do toho letět v závodní lajně, tohle proste chceš! Luke navíc hlásí, že vepředu se to ještě rozdělilo a 3 borci by měli být nedaleko. Stoupáni k Růžové si neskutečně užívám a baví mě to! Jarda nám i odskočil, ale naštěstí neví kudy vede přesně trasa, a tak na křižovatkách na nás čeká. A já hlavně pak už velím, ten nám nesmí odjet, s ním máme šanci, ještě někoho sjet. Luke jede parádní špice, Hulis na to, že hlásil, že je marnej a nerozježděnej, tak taky spolehlivě visí, do toho Honza Kulhánek, líp to nemohlo dopadnout anebo nás ještě něco lepšího čeká?
Padáme do Hřenska, lehnout na rámovky a sletět na nejnižší bod trati. Poprvé zkouknout budík a zjistit, že těch 40 kilometrů uběhlo neskutečně rychle. A NP 301? Uááá. Ale není času na oddych, znovu nahoru, romantickým pozvolným stoupáním, Jarda drtí špic a mně se jed tak bezbolestně! 11 minut euforie na číslech začínají 3, to je přeci ve virtualu jako nic, tak to tady musíme prodat :-) Luke s Hulisem se vykecávají s Honzou Kulhánkem, tak ještě horizont trochu přitlačit, ať tu trojku soupeřů před sebou sjedeme! Párkrát už se srdíčko zatetelí blahem, že je máme, ale jsou to zatím turisti na elektrokolech :-)
Ale před Tokání už je to pravda! Ty dvě postavičky před námi jsou silničáři a moc rychle se nepřibližují, a navíc před nimi je dres Unlimited. Jarda s Lukem roztočili peklo a já musím s nimi! Jde to! Na 60 kilometru dnešní dřiny si znovu chrochtáme na číslech začínající 4! Tohle budu mít navždy v hlavě, když tam posíláte všechno, co tam zbylo, před vámi orange zadek a ruka ukazující jedničku. Teď se nesmí svěsit, ba naopak! Luku díky za ty chvilky, o kterých už jsem měl pochybnosti doma na gauči, že je ještě zažiji! Taková blbost, a přitom taková pecka!
Letíme jako howada úzkou roklí mezi pekelnými lesy. Sliny na bradě a v hlavě cyklistický ráj! Dva borečci jsou naši a k tomu David Fanderlík! Hulise s Honzou + 1 jsme nechali na Tokáni. Konečně trochu svěsit a odfrknout. Ale cíl se hodně rychle přibližuje. Znovu začíná peklo na zemi. Nástup střídá nástup, totální cyklistika! Moje zateplené čapáky hřejí, po nohou mi stékají potůčky potu. Levá a cílový brdek. Zařvat na Luka, ať to tam pošle. Mně škubne v levém lýtku. Tohle nechci, chci být silný jako býk, vlézt na špici a neohlížet se! David s Lukem a Martinem Loutem si to rozdávají na plný céres. Já to domotávám s Jardou Svobodou, který mě pak zaslouženě obkládá v cílové stojce.
Sakra dobrý to bylo! Plácnout si s týmovými kamarády a se soupeři a pochválit si ten dnešní match. Vyjet se s kluky a zjistit, že je docela pěkná zima. S Lukem pak v autě probrat každý kilometr trati, těmhle pozávodním tiskovkám se nemůže vyrovnat žádný opiát. Díky Luke a Hulisi za společnost! Sezóna se rozjela podle svých nejlepších tradic, tak teď si jen s pokorou přát, ať to vydrží co nejdéle!