Schoval jsem šedé vlasy a zapsal se jako příchozí do JAL S1 ... abych jel s Kaprem a Kolíkáčem 3 kola. Monínec není úplně závod pro mě, škrábat se stěnu s 15% převýšením je blbost i na elektrokole, 4x fakt ne. Ale kvůli 39 km škoda propotit dres.
První kopec kontroluji waťák, abych to nepřepálil, v prudkém úvodu jedu s oranžovými, volnější část využívám k vytvoření bezpečáku a pak zas nasadit bezpčené watty. Balík nic nejel a nahoru dojíždím s obrovskou rezervou. Přes horizont ještě volně, ale pak po větru mlaďoši začali s aktivitou. Pověsil jsem se na cca 5 místo, kdyby náhodou něco vymysleli. Do Jetřechovic najíždím první a pokračuji v tempu udělat nějaký bezpečák do úvodní stěny, kontroluji výkon, balík se drolí, mě na vrcholu zůstává rezerva jen 2 metry a čas o 16 sekund rychlejší. Hned na horizontu se letí, tentokrát i já aktivně, byla by škoda zahodit utrpení v kopečku.
Na úvod třetího kola dojíždíme větší skupinku z předchozího balíku, nějak mě to rozhodí z koncentrace. Zahazuji bidon a nepřeberu nový. Myšlenky úplně mimo závod. Nenajedu si potřebný bezpečák před kopcem, na konci úvodní stěny chytám odlep, ve volnější části ho nesjíždím. Čas o 9 sekund horší než v prnvím kole krutě nestačí, alespoň jsem na vrchu vyprosil vodu a pokračuji do osamělého kola. Jedu cca 200 metrů za 4 člennou skupinkou, moc neztrácím, ale ani nestahuji. K mé smůle mě v závěru kola dojede dvojice. A jeden z nich mi podél sjezdovky ujede o 3 sekundy.
Velká gragulace Kolíkáčovi. A klobouk dolu před kolegou, který dojel na kole z Prahy na start, odjel 3 kola závodu a pokračoval opět přes Cunkov na Zvíkov, Orlík, Příbram, Beroun domu na Zličín.