Zubra jsem letos jel již po čtvrté a po prvním ročníku jsem si přál na tomto závodě zajet bednu.
Každý rok celkově do top 10, ale bedna nikdy nevyšla.

Letos jsem se na závod moc těšil a bral ho jako cíl.

Po příjezdu na místo počasí nic moc, silnice plné vody a vyhlídky na závod také nic moc, naštěstí bylo kolem 20ti stupňů a vzal jsem krátký/krátký.

Počasí zřejmě odradilo dost lidí a tak jsem zde moc eliťáků nezahlédnul, až na jednoho Dukláka.

Říkal jsem si, že tohohle týpka si musím hlídat pokud chci myslet na úspěch.

Závod se odmávnul a jeli jsme. Na rozdíl od loňského ročníku se úvod jel opravdu pozvolna, což bylo fajn na rozjetí. Až jsem si říkal, kdy za to někdo vezme, jinak to dojede v celku až do cíle. :-D

V prvním a nejdelším kopci za to samozřejmě hned bere kluk z Dukly.

Balík se začíná trhat a já pokrývám nástup. Za chvíli se ocitáme v menší skupince a já si říkám, že mě to nesmí nikde vyklepat.

Jedeme dál a mně se jede čím dál tím líp. Snažíme se točit a v jednom kopci se sám snažím o zmenšení skupiny. Jedu ze špice a postupně přikládám pod kotel. Musím říct, že sám jsem si dával dost na prdel, ale skupinka opět trochu prořídla. Bohužel jsme v ní zůstali jen chrti bez tahu na rovině a po nějaké chvíli nás opět pár kluků dojíždí. Toto se opakuje ještě v kopci, kde je horská prémie. Tam odjíždí jeden kus a za ním hned Duklák, říkám si, že na to seru, že po prémii svěsí, v dešti už jsem začínal být trochu prošitej a zde jsem měl první větší krizi.
Tady jsem do toho musel dát hodně srdíčka a jít přes závit a dostat se zpět ke klukům, protože po prémii nikdo nesvěsil. Po tomto kopci nás bylo už jen 5 kousků a já si říkám, že je velká šance na bednu, tak se snažím kluky navést ke spolupráci a né abychom si zbytečně nastupovali.
Chvíli se točíme a jedeme tempo a blížíme se k cílí. Po nějakém čase se otočím a opět odpadlý kusy nás dojeli. V tuto chvíli jsem začal být trochu zoufalý a říkám, že to už asi takto dojede pospolu. Tato větší skupinka poprvé za závod trochu zpomaluje a já si můžu trochu vorazit.

Těsně před cílem nás čekal nově vyasfaltovaný sjezd a já byl zrovna na špici, měl jsem přehled a viděl před sebe. Do sjezdu se tedy pouštím spíše s chutí než jako kamikaze, přeci jen je mokro. Lehám si na trubku a chvílema i v této pozici šlapu. Najednou cítím jak najíždí křeč do třísla a opět sedám radši na sedlo :-D
Nicméně po sjezdu se otáčím, jak to vypadá za mnou a vidím, že je tam mezera.
Do cíle zbývá už jen rovinka a poslední kopec do cíle. Na chvíli jsem svěsil a říkám si, že nemůžu plýtvat do posledního kopce a že už tam jsou náznaky křečí. Závodní duch byl však silnější a řekl jsem si, že na to seru a prostě pojedu. Opět založím a jedu co to jde, náhle přichází z hlavní ulice zatáčka do cílového kopce.
Stále jsem první s lehkým náskokem. Najíždím do kopce a jedu co můžu. Otáčím se a vidím stále mezeru. V hlavě se mi honí, že to přece už musím vydržet. Bohužel tato předčasná vidina vítězství mě až moc přemotivovala a já jedu větší kudlu než snesu.. nohy začínají tuhnout. Asi v půlce kopce se mezera podstatně zmenšila a mě dochází, že už prostě není z čeho. Hlava chce, nohy nemůžou, z velký řadím na malou a jen doufám. Bohužel kousek před cílem mě předjíždí klučina z Dukly a další 2 kluci. Dojíždím o pár vteřin za nimi.

I přes tento smutný závěr odjíždím šťastný, protože to dalo na první flek v kategorii a já si splnil cíl, dát bednu.

Závod jako každý rok poctivej i přes menší obsazení závodníků.

Srdcovka nezklamala a já si vezu domů placku. Konečně! :-)