Když jsem se ve 2:15 hod. ráno probudil a další hodinu a půl čuměl do stropu a nemohl usnout, začaly ve mě vzrůstat obavy, že budu muset napsat Kolíkačovi omluvenku. Šestá hodina ranní, mobil řve “Vstávat!” Koukám jak vyoraná myš a můj nickname z Rouvy se zhmotňuje Mr.Tired.
Do Mírovic ke kapličce přijíždím téměř přesně v 7:30 a Náměstíčko září oranžovými barvami. Silná sestava všichni jednice až na HonzuB, ten má svého zimáka řádně oděného do blatníků a zástěrek. Fakt z trasy a sestavy mám velký respekt. Takže do sedel a směr Ústí n/L. Cestou nabíráme Čespu a Vsida, špice se střídají, jak kdo může, nebo se mu chce. Prvních 30 kilometrů se projevuje u mě docela únava, tak si říkám, jak tohle přežiju, ale nakonec se nějak zázračně rozjíždím a vlastně až na nějaké okamžiky jedu na pohodu. Vítr tlačí do zad, jak už psal Kolíkáč, bylo Ústí na roztočení nohou.
U skály na malém plácku dole ve městě co není Praha, zastavujeme na vysvlékací, čůrací a občerstvovací pauzičku a když jsme všichni řádně připravený, velí se do kopce. Je to kopec s velkým “K” už jsem ho jednou jel, ale u dálnice jsem odbočil doprava tam už se sklání silnice do údolí. Dnes to bylo přímo a stoupání se začalo utahovat. Co to jako je? Koukám na procenta, která jsou dvojciferná. "Tohle nejsou žádné Rouvy kopce, kdy máš kolo pevné chycené v trenažéru, ale nefalšované Krušnohorské stoupání, kdy musíš pracovat s kolem, s rovnováhou dávat bacha na díry ….. Jediné co je stejné, že tebe tečou potoky potu, prostě teplé hadry v kopci to prostě v tu chvíli nechceš." Silnice se kroutí jako had konečně Nakléřov, a tak jsme vyjeli první kopec dnešního dne. Nahoře jsou ještě místy sněhové fleky, Bobek a Čespa pořizují fotodokumentaci a už se řítíme sjezdem do Petrovic, krátká zastávka na benzíně, kterou vyhodnocujeme jako nedostačující, vdechneme trochu jídla a dalším sjezdem se opět řítíme do Dederonie. První křižovatku míjíme, brzdy, otočka a znovu z kopce. Další křižovatka, Garminy pískají mimo trasu, mimo trasu, mimo trasu!!! Kolíkáč řve Bobkůůůů, ale ten to valí s Turistou, pro nás neznámo kam. Myslím, že HonzaB si jadrně ulevuje: "Kurva, hlavně, že to máme naklikaný a jezdíme jako ....!!!" Čeká nás krátké výživné stoupaní které se jede hodně na volno a probíhá živá diskuze, která je přerušována salvami smíchu. Super sjezd údolím k Labi a pak začíná arbait proti větru, v lajně za Čespou se řítíme směr Hřensko s kratičkou foto zastávkou v Bad Schandau. Benzína to je oáza, ve které se skupina opět schází do full sestavy, káva, bageta, cola, magnézie, pivo, prostě každý na co má chuť. Vítr funí přímo do obličeje, lajnou za Čespou a Bobkem jsme se řítíme do Děčína a stejně, tak pod mého strašáka dne Rytířov, druhý a poslední kopec dne s velkým "K".
Stoupání je sevřené mezi kopci, Dreemer s Bobkem odletěli, Čespa také mizí, jedu s Kolíkačem a Kaprem a čekám, kdy i oni mi zamávají, ale jedou v klidu a já si říkám: "Hmm takhle si nimi jet při závodě :) no, ale to je říše fantazie." Dvouciferná %%% mě vytrhují ze snění, potoky potu mi tečou zase po těle, prudká pravá ufff, naštěstí to lehce povolilo cedule Rytířov 1km, zase ty %%%, ale už je tu bájná kašna, banán, cola s magnézii, hromadné foto, krátký sjezd a znova do kopce Směr Verneřice, Vsid toho začíná mít plné nohy. Dlouhým sjezdem se řítíme dolů, rozlučka s Turistou, který to točí na Terezín, a my lehkým stoupáním jedeme na Malešov, Vsid trpí, kluci ho začínají lehce tlačit. Za Liběchovem je rozhodnuto v Mělníku první nádraží a potom na pumpu. Vsid nasedá na vlak a my se občerstvujeme na benzíně. Potom to má rychlý spád Bobek + rovina + lajna = průlet Mělník - Kostelec n/L. Dával jsem si to i na druhé pozici ufff. V Kostelci se loučíme s Bobkem, Kaprem, a pokračujeme směr Mratín s cyklokrosovou vložkou, Čespa jede rovně a my odbočujeme na Sluhy. S Kolíkačem a spol. se loučím ve Veleni a na samotku dojíždím posledních patnáct km. Doma si otevírám pivko s pocitem, to byla parádní jízda, upíjím první doušky a jsem lehce Mr.Tired.
Jak jsem psal už na Stravě, Čespa a Bobek jeli neskutečný špice. Všem díky !!!!