....je tu sobota a mě maminka vede na hlídání do školky, do té školky, kde se potkávám se stejně oblečenými dušičkami a kde máme dovoleno uplně všechno, chodím do třídy s názvem VŚ a ve znaku mají takovou tu součástku z kola. Je to pro mně hodně náhodné, nic pravidelného a o to více se těším. Večer před spaním si na stůl připravím batůžek do kterého vkládám lehčí rukavice a taky něco na zub, neboť mi říkali, že to bude dlouhý celodení výlet a já mamince věřím. Školka se mi líbí už delší dobu a kdysi jsem si do ní bral na popruh batůžku foták, tak abych zapsal dějiny ze kterých se další generace může vzdělávat a to činím i ted. Vytahuji ze šuplíčku, kde jsou plyšáci i stařičký compakt s vymyšlenými 12Mpixeli a clonou asi tak 4. (dnes každý telefon fotí líp), ale compaktík se dá zas ovládat jednou rukou za jízdy. Nemohu dospat, těším se víc a víc...mamka si domluvila předání před Líbeznicemi, je to tu a já už jsem součástí těch roztomilích dušiček co poslušně táhnou za jeden provaz v předem dané formaci, je to tu, všichni si užívají sluného dne s výletem do neznáma a do zemí, kde se nepoužívá náš rodný jazyk. Vidím tu hodnou formaci, ale i pekelný zlobilové dvojice. Střídáme se u prvního uzlíku na provaze a každý laškuje, jak dokáže za provaz zatahat. Bobek, to je jeden kluk z Ćelákovic maminko, tak ten nejraději natahuje provaz ve sjezdech a když jsem mu řekl, že mně ty jeho špice bolí, tak mi odpověděl, že jeho taky a šli jsme se poslušně chytnout posledního uzlíku na provaze.....formace, jo to by nám šlo, jen nekdy maminko si ten Bobek zapomene a třeba z Turistou dokonce ten provaz roztrhli a vůbec o tom pár kilometrů ani nevěděli, joo vím maminko, práskat se nemá, ale říct to musím....no a tak výlet krásně utíká až do krajin, kde už tu nevládne náš prezident, tam zas dvojička T+B utrhla provaz, ale to nám nevadilo, nebot jsme se drželi poslušně předem daného plánu a pak pevně spletli utržený provaz na české benzince v Hřensku, jooo a maminko, tady jsem viděl, jak Kolíkáč si kupuje plechovkové pivo a celé ho na té benzince vypil, dobitek je to vid.....pak jsme poslušně jak když jdeme přez přechod se školkou vyrazili směr Rytířov, to je takové mistické místo pro Kolíkáče, vždy nám vypráví, jak jsem jezdil, když chodil do jeslí a že nám to musí alespon jednou ročně a to nejčastěji z jara ukázat. Maminko, ono je to na kopci a to víš, poslušnost dětí se tu vytratila a každý už bez společnýho provázku se cestičkou trnitou vyškrábal na bájný Rytířov, to ti byla oaza pro duši. Pak už jsme se vraceli k místu převzetí rodičů, tak děti papa.........jak já se zas těším na víkendovou školičku.......