Ve čtvrtek před Košicemi probíráme s Mílou plány na víkend. Stále je fit, každý den brázdí Polabí a když se dozvídá o blízkém místu srazu Velenka ve spojení ideálního počasí, neváhá vyrazit.

Beru jednici, déšť předešlou noc oschnul, je jisté že i Kapr po setkání u sauny předešlou noc vezme dvojku, aniž bychom si museli cokoli psát. Je polojasno, čistý chladný vzduch, zdá se ideální světelné podmínky, sejvuji prvních pár fotek, s Mílou pěkně pobrukujeme. Na návsi před úřadem ve Velence se to začíná hemžit, nechybí Orlik, doráží Kapr, zbytek bandy s malý zpožděním. Povídá se, v závěru močí za zastávkou autobusu. Kolíkáč v hledáčku zaujímá i silnější pózu.
Vyrážíme tempem svěžího mládí, Míla pár metrů následuje ve svém klidném tempu. Za vsí v brdku Kounic se daří ukotvit pár zajímavých výhledů na dnešní balík cca 15kusů. Naordinoval sem si klidnou účast na chvostu balíku, užít si hezký den. Tempo je svěží, Orlik přestává být spokojen. Stoupání u Skramníků začíná cedit první nesrovnalosti tempa. Za vsí se z toho opět močí, Oťas míří k domovu za povinnostmi, Alf zná své hranice a přidává se, Kolíkáč distribuuje svůj extrovní humor. Někde z povzdálí se vrací chladnoucí Žába, jeho materiál potřebuje jiné provozní tempo aby uhřál systém. Razíme dál. Za hlavní na Kolín se objevuji nechtěně na špici s Trachtakem. Jeden je za něj rád, jedem rozumně. V Třebovli navigace ukazuje kupodivu doleva, zjišťuji že můj návrh trasy rovinaté části za Kouřimí vůbec nevyšel, ale což. Objevuje se zajímavá neprojetá část kolem Klášterní Skalice zahrnující 2 pavé úseky. profil je výrazně zvlněný. Kolíkáč hysterickým křikem při pohledu na protijedoucí auto v Třebovli dávno nadělil balík. Kdesi v brdku čekáme na opozdilce, dojíždí Luke, válcuje mě, přebírá roli na čele, skupinka se celí, díry se dnes opět moc neukazují. Kdesi v údolí Ratboře Kolíkáč opět rozdává svůj humor až nepozorností a nedodržením odstupu málem srazí Orlika, který je již značně demotivován, odstupuje 100m za balík, chvíli čekám, ale je zřejmé že nemá chuť se více držet vítečné společnosti. Na náměstíčku Suchdola, říkám skupince že Orlik nepokračuje (je nasranej z uvedených důvodů) a jedu pomalu dále. Mám hlad, únava je, vytahuju chleba v klidu si šlapu, těším se na čaj, mohli by mít ovocný, míjím Vysokou, chvíli problikne zdali se balík nevydá na vyhlídku, ale jedu v klidu dál. Síla balíku je svěží, do Košic už kousek to sjedou.
Na hlavní ke Košicím byli dva brdky; před horizontem prvního už za zády slyším dech skupiny hladových vlčáků, trochu špásuji dávám čuchnout a roztočím přes horizont nohy, utvoří se odstup a před druhým horizontem se naskýtá druhá příležitost. Tímto se asi odehrálo to, co lídra skupiny asi načalo na Janovické vystoupení.

V Košicích panuje prima nálada, Kolíkáč vylepuje samolepku, dáme fotku. Opět se těším na čaj, je trochu zima, ostatní tak nějak balí nasedají, Jenda vytahuje svůj penis a močí. Okem na něj kouknu jak to rychle zvládá, pomalu usedám na kolo a pomalu vyrážím. Pár kusů za mnou, zajisté prochladlý Žába s následující dvojicí. Dojíždíme na benzínku ukládám kolo v domnění krásného čekání na zbytek skupinky a společného odpočinku s krásným společným dokončením trasy Posázavím. Než uložím kolo zbytek dojede a vsouká se dovnitř. V tom lídr vstoupí do dveří a značně demotivován začne

Individuální rozhovor „face to face“ – představuje osobní a bezprostřední kontakt, který vede k jednoznačnému vyjádření problému. Tato forma navíc umožňuje oboustranné vyjádření názorů. Forma osobních rozhovorů však v sobě nezapře také časovou náročnost, citovou zátěž a nedostatečnou zpětnou kontrolu.

a jak nadpis praví, nejsem(e) ochuzen(i) o upozorněn(i) na detaily

O neverbálních projevech a informacích hovoříme především protože významně doplňují verbální projev o emocionální stavy. Neverbální komunikací dokážeme vyjádřit protějšku, jakou máme představu o budoucí sociální blízkosti, jaký stupeň intimit jsme ochotni připustit, či jakou vyžadujeme. Neverbální komunikací dokážeme soustavou dílčích znamení celkem jasně ukázat, jak budeme přistupovat k druhému člověku.

Je psáno, že 55% komunikace tvoří gesta a postavení těla, 38% tón hlasu, 7% obsah slova. Samosebou, záleží na situaci; v některých slova přenáší 100% významu.
Tak si jdu vyzvednout, platit čaj a Milu, upřeně kouknu na paní která se zeptá, něco je špatně? Mám čaj a Milu, ano jen 28kč.

Zhltneme svačinu coby dup, ještě trocha srandy na uvolnění dokola a společně vyrážíme na zpáteční trasu do Posázaví včetně několika pěkných záběrů ze a již jen zadního salónku; a chytáme zde defekty, jeden Toma ve Skalici na odvoz.
Orlik opět protestuje, Luk si chce jet svoje, ale na Mukařově jsme tak nějak všichni. S Kaprem se opodál loučíme s balíkem a míříme již ve dvou po větru dlouhým klesáním zpět do Polabí.

Aź doma zjišťuji, že záběry jsou fajn jak celý den.