Cunkov znám z Extraligy, dávat si ho 2-3x za sebou je lahůdka, ale dát si ho jen jednou v extrašrotu, to je pro mě premiéra. Nechci Lukemu nechat obhajobu Šlapky roku úplně zadarmo, tak ho musím hákovat v účastech na každém závodě. Středa se bohužel s počasím zkazila a jdou tam na radaru nějaké zelené potvory, takže probíhá bitva přes WhatsApp, jestli vůbec vyrazíme. Ale je mi jasné, že když to vzdám, tak se tam Luke vydá určitě i za deště sám! Nakonec to stíháme společně v družné zábavě v koloně kolem Benešova, ještě vysušujeme asfalt po dnešním dešti a připícháváme čísla na kombošky, na kolo a čip na vidlici, to je jak na nějaký profi hromaďák :-). Konkurence se tu sešla zase moc pěkná, hlavně nechybí Pepa, který mě tak navnadil na jaře na Benecko, kde jsem mu jel na před cílem špici. O tom se mi teď už může jen zdát!
Sjedeme si oslintaný Cunkov, tady bych z kopce závodit nechtěl, trochu ještě roztočit nohy kolem Prčic a jde se na to. Luke v 1., méně početném, balíku, já poněkud vzadu, v těch málem 60 lidech našeho balíku. Prosmýknout se tedy po startu levou škarpou na čelo k Pepovi a vroucně si přát, ať kouzlo Benecko zase zafunguje. Ale před Jetřichovicemi už to solidně kousne, každý chce být vepředu a mezi baráky je to hodně natěsno. Po výjezdu z vesnice se to zase zpomalí a každý se rozdýchává na úvodní stojku. Luke mi vtloukal do hlavy, že tohle je závod o bednu, a tak si ani nic jiného nepřipouštím. Ale když se začne topit pod kotlem a přese mě jdou čísla s písmenem D na zádech, a já s tím nemůžu nic udělat, to jsou zase stresující stavy! Nohy bezbolestný, ale plíce v jednom ohni, vůbec ten šrot nedokáží pobrat! Tomáš Vrbka jede skvěle a taky mě přežehlí. No ty wado, to jsou věci! Marně hledám chvilku k oddechu, Kolíkáči prober se, tohle je šrot na 15 minut, tady se odpočívat nebude! Nějak rychle to uteklo, vesnice Cunkov je tu, ostrá pravá plná štěrku a hurá po rozdrbané silničce k cíli. Dvě Déčka těsně přede mnou a v dáli Tomáš, teď to chce zvednout zadek a poslat tam našetřené síly. Ale já žádné nemám! Obě Déčka předjedu, ale pak mě neskutečně převálcuje snad 40-ti kilový Jan Kořenský - ročník 2009. A to inspiruje jedno Déčko za mnou, že mi to vrací a málem ještě dá Tomáše. Luke povzbuzuje, ale dnes na mě tedy vůbec nic nefunguje, na moji oblíbenou letošní bramboru scházely sice 3 sekundy, ale podium bylo vzdálené propastných 40 sekund a junior Pepa mi nadělil neskutečnou minutu a půl! Hold Benecko byl skvělý úlet, který si mohu zarámovat, dnes to byla jedna velká tragédie, i když budík ukazuje NP přes 300, ale to vůbec na tyhle borečky nestačí … Optimismus do duše mi vrací Luke, který se koupe v pódiovém bazénku naplněném šampaňským ve své kategorii. A taky Pepův darovaný lístek na klobásu a pivo, který jsme s Lukem úspěšně zlikvidovali, na rozdíl od Pepy, který dal do svého propadlého břicha asi jen osolené rajče… Jo a jinak to byl moc pěkně zorganizovaný match!