Poslední týden se to dost skládá - Sudety, Doky a nakonec poprvé na Mamuta. Nikdy jsem se neodhodlal jet tak daleko a sám. S Orange letkou se to ale mění a sám tam určitě nebudu. Nakonec se domlouváme, že pojedeme ve třech a i když je páteční cesta do Přerova dost pekelná, tak to v aute celkem ubíhá. Večer tiskovka v hospodě, kde se potkáváme ještě se Strejdou, VT a na chvíli dorazil i VSid. Nutno podotknout, že Přerov mě asi nemá moc rád, protože jsem tam za večer stihnul 2x zabloudit. No, ale auto jsme nakonec našli.
Na WA malá hecovačka, že Luke to objede dneska za Kapra s Kolíkáčem. A Jenda hlásí, že jeho cíl je objet si to se ctí. No tak si říkám, že to pomůžu Lukovi objet za Kapra s Kolíkáčem tak nějak se ctí :-D.
Spaní na intru je okořeněno trochou indického kari, které tam do sebe cpou borci z Xeela. Aha, tak proto jim to tak lítá. Na chodbě nás párkrát zdraví Kolert osobně :-D. Ráno kousek rozjetí, vracíme se na pokoje a já nakonec vyhodnocuju, že na tom plastovým pytlíku co mám místo duše bych to nemusel dojet, takže 15 minut před startem ještě rozborka zborka (zase mě zachraňuje Jendova duše, kterou jsem mu v pátek večer vrátil). Každopádně se ukázala v plné síle výhoda ubytování na intru (v první chvíli na mě dýchnul závan dávných dob Strahovských kolejí.
Šup na start tak akorát, vyrážíme a nějak se proplétáme balíkem k čelu. Teda Luke celkem rychle, mně to chvíli trvá, ale dohoda je jasná. Budu se snažit být tam, kde je on. 10km na rozjetí a začíná peklo na zemi, teda na kole. Přichází brdek v Pavlovicích... Tak nějak se cedím balíkem směr čelo, do kopce to celkem zvládám, takže nakonec se rozhoduju udělat si bezpečáka jak říkává Kapr. Akorát já si ho dělám do sjezdu. No jenže Luke je moc blízko, takže místo toho, abych si to v klidu sjel hákujeme čelo. Já si z toho nakonec v jednom brdku vystupuju potom, co mě přestalo bavit, že lepím díry pro eliťáky. Trvat to ještě chvíli, tak se asi můžu otočit a jet zpátky na intr.
Po pár km mi Luke píše přes group track, že čeká. Zjevně uhákoval až pod Tesák. Když ho dojíždíme, mám chvíli pocit, že si mě dneska bude vodit jak pouťovýho medvěda na vodítku. Na občerstvovačce zahazuju první bidon takže nemusíme stavět a na další dva bych měl dojet až na tu druhou. Jsme sice tak nějak ve skupině, ale je to skupina na velký kulový. Každý si jede sám za sebe, snaha se domluvit na rozumným tempu a střídání se absolutně nepotkává s pochopením, takže jedeme jako k.koti. Do kopců se nastupuje, po rovině se nestřídá a rozpojuje a ve sjezdech se odpadá. Naštěstí do kopců už jim to tolik netáhne. Po rovině, ale pořád na houby. Potom co to už asi po Xté s Lukem nějak spojíme, tak už se radši držím kolem špice, míň to bolí.
Na Grapy si dělám zase bezpečáka, ale když kontroluju ve sjezdu, kde je Luke, zjišťuju, že jsem se flákal až moc a mám ho už za zadkem. Holt ty sjezdy fakt umí.
Na Tesák pořád tak nějak ve skupině, pár lidí nás ještě dolítlo zezadu, ale zase se jede/nejede. Tak beru od Luka jeho bidon, že ho nechám kdyžtak naplnit pokud bych to vyjel rychlejc a byl tam nával. Ale každopádně tam chceme na chvíli zastavit. Odtud už jedeme sami dva a je klid. Parádní konstantní orange tempo, Luke mi najíždí stopu ve sjezdech, já se snažím moc neodpadat, ale přitom zůstavat v komfortní zóně, do kopců si držíme co nám vyhovuje oběma. Prostě ideální maratonské tempo.
Cestou na Lazy se údolím nese ozvěna jak Luke vyřvává: "Kapřeee! Kolíkááááčíííí!". Nakonec transfer skoro 30km mírně zvlněným terénem zpátky do cíle. V jedné ze zatáček lehký náběh na křeč, tak chvíli opatrně, ale nechci Luka moc brzdit. Naštěstí se pomalu točímě po větru a tak to letí.
Vyhodnocujeme, že bysme si mohli dát jako reálný cíl čas pod 5:30. Vítr tomu dost pomáhá. Teda akorát nám bere trochu vítr z plachet auto s cedulí "Konec závodu" cca 12km před cílem. Jako doteď jsem si myslel, že jsme docela dobrý. To průměr přes 30 nestačí? WTF?
Do cíle čistě po větru už jen vytočit nohy. Průjezd bránou ve stejném čase. Pro mě to byl dneska maratonský sen - na necelých 170km nastoupat 2850m a průměr 31km/h, žádné problémy, žádné superkrize a k tomu luxusní počasí. Nakonec si to celý sedlo jak p.del na hrnec. V cíli mám sice dost, ale nejsem úplně mrtvej. A snad se Lukovi i povedlo důstojně objet Mamuta v zastoupení legend Kapra a Kolíkáče >:-) >:-) >:-) . Prostě orange sen... Díky všem za prima víkend!